Zapomenutá opera Legenda z Erinu se vrací na jeviště Národního divadla

Hudebně jde o dílo mimořádně moderní a psané v době, kdy Ostrčil stál na vrcholu svých sil. Opera poprvé zazněla v roce 1921 v brněnském Divadle na hradbách, o dva roky později ji uvedlo i pražské Národní divadlo. Současná inscenace připomíná 90. výročí úmrtí Otakara Ostrčila (1879–1935) – skladatele, dirigenta a dlouholetého šéfa operního souboru ND, který patří k nejvýznamnějším osobnostem české hudební moderny.

Hudebního nastudování se ujal Robert Jindra:

Ta hudba mě šokovala – je úplně jiná než Ostrčilova dřívější díla. Je neskutečně pestrá, místy až polytonální, dráždivá v dramatických momentech a naopak impresionisticky zabarvená v pasážích milostných.
Robert Jindra

Režisér Jiří Heřman zdůrazňuje poetickou a duchovní rovinu příběhu: „První jednání je jakýmsi zasvěcením – téměř hodinovým vyprávěním, které připravuje půdu pro drama druhého dějství. Je to příběh poloboha Finna, který má dar uzdravovat, ale pokud odmítne pomoci, dar navždy ztratí. V opeře se potkávají dva světy – svět živých a svět mrtvých – a to se odráží i ve scénickém prostoru.“

Heřman dodává, že ho inspirovala irská mohyla, která se jednou za rok otevře paprsku slunce. Jeho přáním je, aby si diváci z toho příběhu odnesli to podstatné – „že každý z nás je postaven před rozhodnutí, která nám mohou změnit život.“

Jedinou ženskou postavu Granii zpívá sopranistka Alžběta Poláčková, které je dle jejích slov Grania velmi blízká v tom, že naprosto ignoruje rozum a jde jen za srdcem: „Když se zamiluje, úplně ztratí rozum. Je to statečná bojovnice, stále doufající v lásku. A musím říct, že ta hudba je mimořádně těžká – jak pěvecky, tak paměťově.“

V hlavních rolích dále účinkují František Zahradníček (Kormak), Seth Carico (Finn) a Peter Berger (Dermat) a další.