Zápletky a finty, které nestárnou. Agatha Christie se narodila před 130 lety, ale její dílo stále inspiruje současné autory i čtenáře

15. září 2020

Pravděpodobně nejslavnější a nejoblíbenější autorka detektivek Agatha Christie by v polovině září oslavila stotřicáté narozeniny. Čím to, že její příběhy s Herculem Poirotem nebo slečnou Marplovou nacházejí stále nové publikum, ať už se jedná o čtenáře jejích knih či diváky filmových a televizních adaptací? 

Neuvěřitelně uspokojující

Spisovatel Amor Towles prostřednictvím hlavní hrdinky svého románu Pravidla zdvořilosti o tvorbě „královny detektivky“ prohlásil: „Říkejte si, co chcete, ale nemůžete tvrdit, že paní Christie čtenáře neumí potěšit. Její knihy jsou neuvěřitelně uspokojující. S každou postavou, s každou místností, s každou vražednou zbraní, které se zdají být zároveň nové i důvěrně známé, dávkuje paní Christie svá malá překvapení v přesně stanovených intervalech jako chůva rozdávající sladkosti svým malým svěřencům. Minimálně stejně důležitý, ne-li důležitější je fakt, že ve světě Agathy Christie nakonec každý dostane, co si zaslouží. Dědictví nebo chudoba, láska či ztráta, rána do hlavy nebo oprátka – na stránkách románů Agathy Christie musejí nakonec muži i ženy bez ohledu na věk i kastu čelit následkům svých činů.“ Tak ovšem o spisovatelce uvažuje literární postava situovaná do doby přelomu 30. a 40. let 20. století. Čím však Agatha Christie oslovuje své příznivce i v konkurenci soudobé krimi? V čem je její dílo stále aktuální?

V letovisku Torquay si připomínají Agathu Christie

Základní kameny jsou stejné

„Její knihy nejsou oproti současným detektivkám tak dlouhé, pořád se dobře čtou. Agatha Christie je také náramně vtipná a její rozuzlení nás pořád dokážou šokovat. Dobové reálie do svých detektivek servírovala jen jemně a funguje to i dnes, aniž by nám byl její svět cizí,“ vysvětluje Juan Zamora, místopředseda české Společnosti Agathy Christie. A doplňuje: „Některé její detektivky byly při televizní adaptaci zasazeny do doby vzniku své filmové verze, třeba do osmdesátých let. Teď se děje spíš to, že se televizní adaptace odehrávají ve stejné době jako knižní předloha, ale v rámci korektnosti se tam nenápadně vkládají různá aktuální témata, které tam autorka původně neměla.“  

Čtěte také

Nadčasové zápletky rezonují i v kontextu problémů, které řešíme nyní. Stačí si uvědomit, nakolik dovede rozbouřit emoce jenom název autorčina zřejmě vůbec nejpopulárnějšího románu z roku 1939. „Médii teď proběhla zpráva, že ve Francii se přejmenuje román u nás známý jako Deset malých černoušků. Událostní rozměr té záležitosti ale spočívá spíš v tom, že se tak ta kniha ve Francii až dosud jmenovala, zatímco v jiných jazycích už byl dávno zaveden korektnější název A pak tam nezbyl ani jeden. Dokonce i u nás už se pod tímto názvem několik let uvádí divadelní verze románu,“ komentuje kauzu Juan Zamora. A upřesňuje: „Její síla byla v zápletkách, v té prazákladní fintě a pointě rozuzlení. Současní autoři umějí být aktuální v reáliích, mít propracovanější zápletky, prokládat to politickou situací, osobním životem detektiva a tak dále. Ale když se na to podíváme od základu, tak staví na tom samém, co použila už Agatha Christie.“

Spustit audio

Související