Založit ve Švýcarsku lesní školku bylo opravdu složité. Inspirace přišla z Česka, vypráví pedagožka Viktorie Škvarková

17. březen 2025

Největší audioportál na českém internetu

Viktorie Škvarková, ambasadorka za francouzký kanton Švýcarska a zakladatelka lesní školky v Ženevě | Foto: Věra Luptáková, Český rozhlas

Poslechněte si celé Hovory Naděždy Hávové

„O existenci lesních školek jsem se dozvěděla od kamarádky, která žije v Praze. Takže myšlenka takové školky v Ženevě pochází z Česka,“ říká zakladatelka lesních školek ve Švýcarsku a pedagožka Viktorie Škvarková.

Jednání s místními úřady popisuje jako velmi složité a těžké. „Na první schůzce mi dokonce řekli, že žádná školka nebude a nikdy nám to nepovolí – a nakonec jsme založili dokonce dvě,“ usmívá se.

Čtěte také

Úředníci v Ženevě ale nedali svá razítka jen tak. „Když jsme se ptali, jestli můžeme mít venku i suché záchody, dozvěděli jsme se, že vůbec netuší, co to znamená. Museli jsme stále vysvětlovat a popsali jsme opravdu hodně papírů,“ popisuje Škvarková.

Zatímco v Česku podle ní v tomto směru už selský rozum zvítězil, v Ženevě ani po 13 letech, co školky provozuje, chybí jejich jasné legislativní ukotvení. Neexistuje dokument, který by říkal, co lesní školka znamená a jaká jsou její speciální pravidla, co všechno musí splňovat. Teď vlastně máme na všechno nějaké výjimky,“ kroutí hlavou pedagožka. 

Pouto s přírodou

Lesní školky, které provozuje, kladou důraz na tři body: dát dítěti místo, kde má možnost poznat samo sebe, navázat kontakty s ostatními a naučit se žít venku, vytvořit si pouto s přírodou. 

Čtěte také

„To, jestli dítě umí stříhat nůžkami nebo lepit, není pro nás až tak důležité. Ale všechny činnosti vycházejí z vnitřní motivace dítěte. Ostatně celý svět her je dětský, takže ony dobře vědí – a mnohem líp než dospělí –, jak si hrát. A dospělý? Ten je tam proto, aby dítě podpořil, obejmul ho, když to potřebuje, případně odpovídal na otázky. A samozřejmě, aby ho hlídal,“ dodává Škvarková.

„Pro nás v lesní školce je strašně důležité, aby děti dostávaly lásku a laskavost. Jde nám o to, aby to všechny zvládly, každé svým způsobem a tempem. Když chce některé dítě lézt na strom, tak leze, když druhé nechce, neleze,“ přibližuje klíčový přístup.

„Máme i záhonek, takže vidí, jak ze semínka něco vyroste – a musí ho nejdřív zasadit, zalévat atd.,“ dodává. 

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory, ptá se Naděžda Hávová. Dozvíte se i to, jak dlouhá je ve Švýcarsku mateřská nebo kolik tam stojí „školkovné“.

autoři: Naděžda Hávová , lup

Související