Záležitost duše. Iva Janžurová, jak ji neznáte, v rozhlasovém monodramatu Ingmara Bergmana

18. květen 2021

Záležitost duše – jedna z mála Bergmanových her určených přímo pro rozhlas – je působivým „časosběrným audiodeníkem“ dokumentujícím postupný osobnostní rozpad hlavní hrdinky Viktorie. V roce 1991 ji v překladu Františka Fröhlicha nastudoval režisér Josef Melč a do hlavní role obsadil Ivu Janžurovou. Právě její významné životní jubileum si v těchto dnech připomínáme. Poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.

Osoby a obsazení: Viktorie (Iva Janžurová), stará žena (Věra Tichánková)
Dramaturgie: Jarmila Konrádová
Překlad: František Fröhlich
Hudba: Petr Mandel
Režie: Josef Melč
Natočeno: v roce 1991

Slavný švédský režisér Ingmar Bergman se ve svých filmech i divadelních a rozhlasových hrách často vracel k traumatům vlastního dětství a do svých hrdinů projektoval nemilosrdné psychologické vivisekce. Byl mistrem v analýze vnitřního duševního světa, která často nese i přes svou stylizovanost výrazné autobiografické prvky. Přesto bývá často nazýván „režisérem žen“ a také ústřední hrdinkou jeho rozhlasové hry nazvané Záležitost duše je žena. Monolog, kde se minulost prolíná s přítomností a realita s představami a sny, uvádíme k 80. narozeninám Ivy Janžurové (*19. 5. 1941).

Neokázalý sentiment, melancholie, citový chlad střídaný s vroucí vášní, to vše herečka vytváří bez náznaku falešného patosu, naopak postavě dává lidský rozměr.
Tomáš Bojda

V roli Viktorie dostala Iva Janžurová, kterou si většina divadelního i filmového obecenstva spojuje především s komediálním žánrem, příležitost zcela jiného druhu. Nabídku vystoupit ze zaběhnutých hereckých kolejí, využila dokonale. „Neokázalý sentiment, melancholie, citový chlad střídaný s vroucí vášní (např. promluvy k myšlenému manželovi), to vše herečka vytváří bez náznaku falešného patosu, naopak postavu cizeluje jakoby ze sebe, vkládá jí lidský rozměr emočních výkyvů, nedokonalosti. Nastudování odhaluje opět odlišnou stránku interpretačních možností Janžurové, rozmanitost pojetí, žánrový intelekt – hraje citem i technickou bravurou, bezezbytku vnímá text, autora,“ komentoval výtečný herecký výkon Tomáš Bojda v článku Rozhlasová setkávání – I. Bergman a I. Janžurová, publikovaném na webu RadioDock (7. 12. 2017).

Ingmar Bergman (natáčení televizního filmu Sarabanda, 2003)

Vedle oblasti filmu a divadla zanechal Ingmar Bergman výraznou stopu také ve švédském rozhlase. Od konce 40. let s rozhlasem spolupracoval především jako režisér, z jeho inscenací jmenujme především Strindbergovy hry První varování, Holanďan, Bouřka, Hra s ohněm, je podepsán také pod adaptací slavného Cocteauova divadelního monodramatu Lidský hlas. Poslední Bergmanovou režií byl John Gabriel Borkman z roku 2001. Pro rozhlas napsal také několik vlastních rozhlasových her, mezi ně patří Záležitost duše (1989), která získala následně v autorově režii ocenění na Prix Italia. V překladu Františka Fröhlicha natočil českou inscenaci režisér Josef Melč v roce 1991.

  • Rozhlasové hry jsou vlastně takové filmy pro uši. V loňském roce jsme jich natočili 53 a jejich poslech by vám zabral 3180 minut. Podívejte se na další fakta o rozhlasu na webu nasecislahraji.cz.

    Naše čísla hrají... s vámi
autoři: Tvůrčí skupina Drama a literatura , Renata Venclová
Spustit audio

Související