Zajímají mě málo známé příběhy, i proto jsem natočil Služebníky. Ivan Ostrochovský mluví o filmu, v němž církev kolaboruje s režimem
Na Vysoké škole múzických umění nejprve studoval filmovou vědu, pak od spolubydlících „odkoukal“ režii a vystudoval katedru audiovizuálních studií a dokumentární tvorby. Ivan Ostrochovský s Markétou Kaňkovou ve Vizitce mluvil hlavně o svém zbrusu novém filmu Služebníci, který se nedávno vrátil z Berlinale.
Služebníci vyhráli hlavní soutěž Febiofestu. Slovenský snímek, který líčí poměry na bohoslovecké fakultě v totalitním Československu by se měl v českých kinech objevit 15. října.
Do kostela chodí proto, aby se pokochal architekturou, a na komunistické minulosti Československa ho jako filmaře zajímají zejména nepříliš známé příběhy. I proto se režisér, scenárista a dokumentarista Ivan Ostrochovský rozhodl natočit snímek Služebníci, který byl letos v zimě uveden na Berlinale a v České republice měl před několika dny premiéru na Febiofestu. Na Slovensku ho paradoxně velké entrée teprve čeká, jeho vstup do distribuce na jaře totiž zhatil koronavirus.
Film se odehrává v roce 1980 a sleduje dění na bohoslovecké fakultě v Bratislavě, kde učitelé ze strachu před zrušením kněžského semináře vychovávají bohoslovce tak, aby po všech směrech vyhovovali vládnoucímu režimu. Na příběhu mladých studentů Michala a Juraje Ostrochovský pomalu rozehrává vnitřní souboj svědomí, odhodlání a strachu. „Služebníci jsou o tom, jak jednoduše se člověk může ocitnout na straně, na které vůbec být nechce. Socialismus je v řadě filmů zobrazený jako karikatura, ale ona to byla komplikovaná doba. Ostatně s množstvím kompromisů, které je člověk schopen v životě udělat, se potýkáme neustále,“ říká režisér.
Černobílý film točený v černobílém prostředí
Snímkem probleskují reálie v podobě Pacem In Terris, což bylo katolické seskupení kolaborující s režimem, anebo postavy umučeného kněze Přemysla Coufara. Reality se ale film stoprocentně nedrží, režisérovi posloužila hlavně jako ukázka paranoie a napětí, které tehdy mezi lidmi panovalo. Temnou atmosféru příběhu dodává i způsob snímání, pečlivá práce s kamerou a světlem a také černobílá barva.
Nebyla v tom snaha o kopii filmů československé nové vlny, černobílý obraz vyplynul z podstaty tématu i prostředí, kde se natáčelo. „Chodili jsme na obhlídky po seminářích. Studenti mají sutany, stěny jsou bílé, prostředí je zkrátka černobílé tak jako tak. Téma, tedy církev za časů komunismu, se odráželo jen v rozhovorech postav, celé by se to jinak mohlo odehrávat klidně před dvěma sty lety. Černobílá barva jen přidává příběhu na univerzálnosti,“ vysvětluje Ostrochovský.
Napětí ve filmu netvoří herecké výkony (i o výběru neherců režisér ve Vizitce hovořil), ale světelná stylizace. I proto se nakonec všechno natáčelo na foťák, který ani ve tmě nepotřeboval dosvětlovat. Tento způsob práce šetřil čas i peníze. „Když natáčíte s foťákem, musíte to mít na místě hotové tak, jak to ve výsledku bude, což mi vyhovuje. Za půl roku ve střižně bych si stejně ani nepamatoval, co jsem kterým záběrem myslel.“
Služebníci nejsou první film Ivana Ostrochovského, v němž vypráví příběh o konfliktu oficiálního režimu a lidí žijících v něm. Už v roce 2013 přišel se snímkem Sametoví teroristi o mužích, kteří se pokusili o ozbrojený odpor v časech normalizace. I o tom – stejně jako o svém (ne)vztahu k hudbě – autor detailněji mluvil ve vltavské Vizitce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
