Zajímá nás to, co není normální, říká Josef Jindrák. Jeho „komunitní centrum“ Rekomando slaví deset let
Osm let Josef Jindrák pracoval ve vydavatelství Black Point. Po odchodu se rozhodl, že založí vlastní značku Polí5, na které bude vydávat jen interprety, jejichž hudbě absolutně věří. Polí5 příští rok oslaví patnáctiny, letos ale Jindrák slaví jiné narozeniny. Desítky se dožil přidružený obchod s deskami a knihami Rekomando. Koupit si tam můžete třeba korespondenci filozofky Hannah Arendtové, která v dopisech Geršomu Scholemovi cituje také Švejka.
Stohy knih srovnaných do polic a rozložených po stolech. Cédéčka, vinyly a staré dobré kazety, které jsou poslední roky ve fajnšmekrovské módě. Okolo místa tak akorát, aby se tu mohly čas od času konat akustické koncerty kapel, jejichž desky jsou tu též k prodeji. Vítejte v obchodě Rekomando, který kousek od řeky Vltavy už deset let nabízí ke čtení a poslechu všechno to, co se vymyká hlavnímu proudu.
Josef Jindrák Rekomando založil před deseti lety jako platformu pro prodej knih a také nahrávek vydávaných na jeho labelu Polí5. Dnes o koutě v Trojanově ulici mluví jako o komunitním prostoru fungujícímu jen díky stejně naladěným lidem. Těm, kteří v době koronavirové podrželi zavřený obchod nákupy přes internet („vzedmula se vlna podpory, vydělali jsme si na režii a navrch měli zisk 1200 korun“), i těm, kteří si nechají vysvětlit, že když na Vánoce v Rekomandu neseženou říkanky s kresbami od Josefa Lady, není to konec světa.
Díky za každou skvělou situaci
„Díky obchodu se člověk dostane do skvělých situací, zákazníci nás obohacují víc než my je,” řekl Josef Jindrák ve Vizitce v rozhovoru s Ondřejem Cihlářem. „Zákazníky nechci přesvědčovat, ale chci jim ukázat možnosti. Vysvětlit jim, že Ladova kniha je šedesát let stará a že dnes máme autory, kteří to také dělají dobře. Většinou to padne na úrodnou půdu,” dává příklad Šmalcovy abecedy jakožto ladovské alternativy.
Knihy prodávané v Rekomandu se s nabídkou klasických knihkupectví shodují jen okrajově. Ke koupi jsou tu texty od Petra Čorneje, Haruki Murakamiho nebo Eleny Ferrante, aktuální biografickou knihu Jana Nováka Kundera: Český život a doba objednal Jindrák v počtu deseti kusů. Přesto je to právě knihkupectví, které dotuje chod vydavatelství Polí5. Na něm vyšly například desky všech interpretů hraných v úterní Vizitce: skupin B4, Hm…, OTK, Ruce naší Dory a projektu Tvrdý/Havelka.
„Nás ze všeho nejvíc zajímá solitérní tvorba. Tedy hudba, která se vymyká mainstreamu, tomu, co je normální. Je přitom jedno, jestli je to kluk s kytarou, elektronika nebo big beat,” vypočítává. Jindrákův zájem se čas od času protne se zájmem publika, a to se pak může stát, že daný interpret získá nějakou hudební cenu. Nepasuje pak už sice nadále do škatulky neobjevených solitérů, zato však může vydavateli díky zájmu posluchačů alespoň částečně vrátit náklady vložené do vydání alba.
Čtěte také
Josef Jindrák mluvil ve Vizitce o tom, proč jeho značky nejsou součástí žádných nakladatelských cechů, proč nepořádá festival poskládaný z jeho stájových kapel, anebo o tom, odkud pochází název vydavatelství Polí5. Přidal také tip pro všechny, kteří by Polí5 chtěli nabídnout k vydání svoji tvorbu, a pozval na oslavu desátých narozenin Rekomanda. 19. a 20. června v prostorách prodejny zahrají Tomáš Palucha, Martin Tvrdý a Martin Kyšperský.
Nejposlouchanější
-
Margaret Atwoodová: Příběh služebnice. Románová dystopie, ze které mrazí
-
Tracy Letts: Zabiják Joe. Kultovní klasika americké coolness dramatiky a úspěšný film
-
Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Tragikomické příhody z jednoho lázeňského městečka
-
Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Slavný fantaskní příběh o muži, jehož čas plyne opačným směrem
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.