Zajímá mě, jak se z kreslířů nezávisle na redakční objednávce stávali komentátoři společnosti, říká kurátor Pavel Ryška

Rumcajs, Cipísek, Manka anebo postava Večerníčka, to jsou figury, kterým vdechl život výtvarník Radek Pilař (1931 – 1993). Jenomže jeho život nebyla jen práce pro děti. V šedesátých letech dostal možnost se na vlastní oči seznámit s tvorbou avantgardní skupiny CoBrA a také s pop-artem. „Přišel tak na to, že jako malíř nemusí používat jenom štětce, že může pracovat i s novými technologiemi od fotky po film,“ říká Pavel Ryška s tím, že nové technologie pak zajímaly Pilaře po celý život.

Radek Pilař netvořil pouze pro děti|foto:SMART Communication s.r.o.

Důležitá je na výstavě i kapitola týkající se videoartu. Za honorář za pomoc při natáčení série krátkých filmů ve Stockholmu si Pilař v polovině 80. let koupil první kameru, kterou natáčel plynutí vody či třepot listů ve větvích. Natočené přes dostupné filtry upravoval. Později spolupracoval se Supraphonem, k Bachovým či Vivaldiho skladbám natáčel drobné klipy nazvané Musica Picta.

I tato epizoda Pilařova života je na výstavě, koncipované jako událost pro celou rodinu, zachycená. Pavla Ryšku, jak v rozhovoru s Ondřejem Cihlářem řekl, během příprav nejvíc zaujaly Pilařovy koláže, které pracují s otiskem těla, nohou a rukou. Pozoruhodné jsou pro něj také filmy vyrobené po vzoru animátora a režiséra Normana McLarena. Při jejich vzniku Pilař používal vyvolané exponované pásy a do nich pak vyškrabával tvary. „Tohle nikde nemohl ukazovat, maximálně tak u sebe v ateliéru kamarádům,“ konstatuje.

Hlásí se Oldřich Jelínek

K zájmu o kreslený humor, karikaturu a obecně vizuální kulturu druhé poloviny 20. století přivedla Pavla Ryšku postava rumunsko-amerického kreslíře Saula Steinberga (1914 – 1999), jenž se později stal jakýmsi guru tuzemských výtvarníků.

Výtvarník Oldřich Jelínek|foto:Tomáš Blažek, MAFRA / Profimedia

„V šedesátých letech sem začaly pronikat informace o tom, co se děje na západě. Velký vzor byl Sempé, ale také skvělý Steinberg. Zajímalo mě, jakým způsobem se tehdejší českoslovenští kreslíři, kteří byli, jak říkal Miroslav Liďák, redakčními sluhy, začali osamostatňovat, a jak se snažili komentovat společnost nezávisle na redakční objednávce,“ říká. Nejen o této době napsal Ryška knihy Karikaturisti a Pionýři a roboti.

Na seznam položek s Ryškovým podpisem brzo přibyde kniha pro zahraniční trh Enjoying Film a také monografická pocta málo známému malíři a kreslíři Oldřichu Jelínkovi, souputníku Adolfa Borna, jenž ale v 80. letech emigroval do Mnichova. I tam se pak uchytil, kreslil do novin, věnoval se reklamní tvorbě. „Pro mě je to splátka dluhu,“ říká Pavel Ryška o své kapitole věnované karikatuře, časopiseckým a reklamním ilustracím.