Zahradu budovaly tři generace Černínů. Jednou nohou jste v anglickém parku, druhou ve francouzské zahradě

18. říjen 2018
Kaskádovitá fontána v zahradě Černínského paláce

Ještě dva poslední říjnové víkendy je možné navštívit zahradu Černínského paláce na pražských Hradčanech. Zahrada byla při obléhání Prahy Prusy v polovině 18. století značně poničena a v 19. století byla zavezená sutí. Z dnešní podoby zahrady by však měl hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic nejspíš radost.

Právě pro něj byla podle plánů italského barokního architekta Francesca Carattiho od konce 17. století budována. Podílely se na ní celkem tři generace Černínů, dokončil ji v roce 1723 až vnuk zakladatele, hrabě František Josef Černín z Chudenic. Na jejím vzhledu se tak podepsali různí architekti, například František Maxmilián Kaňka nebo Pavel Janák.

Dřevěná trojnožka láká svým vzhledem i netradičním výhledem na Prahu

Doubravka

První skicu rozhledny Doubravka vytvořil architekt Martin Rajniš v kavárně na ubrousek. Od té doby ale uplynulo několik let, během kterých bylo potřeba přímo v terénu vyzkoušet například statiku nebo vlastnosti zvoleného materiálu a podobu rozhledny následně výsledkům testování přizpůsobit. Povedlo se. Od června si tak lidé mohou na kopci Horka na Černém Mostě užít pohled na tři mohutné nohy z akátového dřeva, které podpírají točité schodiště z modřínového řeziva.

Ještě poslední dva říjnové víkendy je možné navštívit zahradu Černínského paláce na pražských Hradčanech. Podle plánů italského barokního architekta Francesca Carattiho byla pro hraběte Humprechta Jana Černína z Chudenic budována od konce 17. století. „Možná trpěl tím přídomkem z Chudenic, určitě však trpěl tím, že po svém návratu z diplomatické služby v Benátkách nedostal žádné důležité postavení, jak si myslel. Rozhodl se proto vybudovat největší barokní palác v Praze, který bude výš než Pražský hrad. V době baroka měly zahrady navozovat pocit moci a vznešenosti jejich budovatele, proto ji nemohl opominout. Stavbu zahrady ale zkomplikovalo úmrtí architekta Francesca Carattiho, a poté i samotného stavebníka,“ říká Robert Řehák z Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

Francouzská zahrada

V budování zahrady pokračovali další Černínové. V průběhu let se tak na jejím vzhledu podepsali různí architekti, například František Maxmilián Kaňka nebo Pavel Janák. Využití zahrady bylo různé, což mělo někdy katastrofální následky. Dnes už naštěstí není toto místo zavaleno sutí, ale vypadá zase jako zahrada. „Když se podíváte na tu zahradu, uvidíte dva základní typy zahrad. Před námi je francouzská zahrada a kousek nad námi anglický park,“ popisuje Robert Řehák. Nejprve si jdeme projít tu část zahrady, která je vytvořená ve francouzském stylu. „Podle pravidel v ní měly být vodní plochy, zelené upravované keře a stromy a zároveň geometrické tvary,“ vysvětluje Robert Řehák. „Všechny dřeviny jsou tvarované, například tis je tvarovaný do kuželů a polokoulí,“ popisuje zahradnice Alexandra Křížová, která se o zahradu Černínského paláce stará.

Kopie sochy Herkula bojujícího s hydrou

Ve francouzské části zahrady člověk neví, kam se má dřív dívat. Kromě květin a geometricky tvarovaných dřevin zde vidíme Kaňkův pavilon, vodní kaskádu, bazének nebo zahradní průčelí Černínského paláce, kterému dominuje kopie sochy Herkula bojujícího s hydrou od Ignáce Františka Platzera. „Když se na tu sochu podíváte pořádně, uvidíte, že má přes záda přehozenou lví kůži. Herkules měl plnit různé úkoly a jedním z nich bylo zabít nemejského lva, který terorizoval celé okolí. Pod Herkulem vidíme hydru, protože boj s hydrou byl jeho další úkol,“ říká Robert Řehák.

Stačí udělat pár kroků a už jsme v anglickém parku. Rozdíly jsou vidět na první pohled. „Volně rostoucí stromy, žádné geometrické scenerie, trvalkové záhony, trávníky. Anglický park je přírodní zahrada,“ dodává Alexandra Křížová.

Otevírací doba: O víkendech a o svátcích od 10 do 17 hodin až do konce října 2018.
Vstupné: zdarma
Cesta: Tramvají číslo 22 nebo 23 do zastávky Pohořelec, poté pěšky na Loretánské náměstí. Vstup do zahrady je naproti Loretě.

Spustit audio
autor: Kristýna Dolejšová