Za svědky minulosti (6. díl - Hořící země)
Když jsem sestavoval seznam technických památek, kterým bych měl věnovat pozornost při výpravách za svědky minulosti, trošku jsem váhal, zda mezi ně zařadit, promiňte, hromadu kamení. Samozřejmě hromadu nikoliv obyčejnou, ale již od pohledu pěknou, pravidelného kuželového tvaru, stvořenou lidskou prací a hlavně neobyčejně velikánskou, vyšší než Cheopsova pyramida.
Podobných umělých výtvorů zanechali lidé v krajině na Ostravsku i jinde za dlouhá desetiletí poměrně hodně. Jsou pozoruhodnými doklady o naší technické minulosti, důkazy o tvořivé práci, i když jejich jednoduché profily na první pohled tvůrčí činnost nepřipomínají. Mám na mysli tzv. ostravské Karpaty, uhelné a struskové haldy, umělá pohoří shlížející na město, v němž se už dávno nefárá, ale kde je vzpomínka na havířinu a tvrdou práci stále živá.
Za svědky minulosti (5. díl - Stroje v ulicích)
Prvním moravským městem, v němž jezdila elektrická dráha (neboli tram-way, jak se tehdy říkalo), byla hanácká metropole. Olomouc tak předstihla nejen mnohem větší Brno, ale i Moravskou Ostravu, Těšín a Opavu. Mezi lety 1892-99 bylo mezi nádražím a centrem položeno více než 5 km jednokolejné trati, a jezdit bylo možné i do Zemské nemocnice a Neředína. Slavnostní zahájení se konalo v sobotu 1. dubna 1899.
Jemné obláčky stoupající z podzemí svědčí o tom, že haldy stále pracují. Jako by tiše oddechovaly. Básník by řekl, že z jejich pohádkových tlam je cítit dech obludy vyhlížející další oběť. Není to daleko pravdy. V novinách z první republiky se v rubrice policejních zpráv dočteme, že „…dělník Josef Glajcar jsa opilý zašel na haldu u jámy nasbírat uhlí. Ohřívaje se u hořícího místa nadýchal se dusivých plynů a zemřel.“
Skoro každá šachta měla v první polovině 20. století vlastní haldu, větší či menší. Některé příjemně hřály, zejména ty, na něž se vyvážela vysokopecní železárenská struska. Mnohé měly roztodivné názvy, přežívající dodnes. Té nejvyšší (330 m n. m.) dali Ostravané důvěrné jméno Ema, jako by šlo o nějakou pěknou děvčici ze sousedství.
Ema ale není obyčejná hora. Praha má Petřín, Brno Špilberk, Ostrava výšinu stvořenou z lidské práce. Na jejím úbočí roste – považte – vzácná orchidej s botanickým názvem okrotice dlouholistá, součást unikátní flóry, jakou nenajdete nikde jinde. Samozřejmě díky teplu, které stoupá z hlubin. Chráněná orchidej jako vzácná čelenka zdobící kopec, nad kterým by všude jinde jen mávli rukou.
Deset čtení na pokračování, které jsou návratem do světa zapomenutých technických památek, uvádí letos o prázdninách Český rozhlas Ostrava. Účinkuje autor Milan Švihálek v dramaturgii Evy Lenartové a v režii Simony Nyitrayové. Technicky na pořadu spolupracoval Marek Hoblík.
Související
-
Za svědky minulosti (4. díl - Větrní mohykáni)
První větrné mlýny vznikaly před třemi tisíci lety v Orientu. Nejstarší zpráva o existenci evropského mlýna poháněného větrem pochází z Anglie z roku 833.
-
Za svědky minulosti (3. díl - Venuše z krevele)
Tentokrát se dozvíme něco o lovcích mamutů a o historii ostravského hornictví. S publicistou a spisovatelem Milanem Švihálkem se vydáme na petřkovický Landek.
-
Za svědky minulosti (2. díl - Klobouk dolů)
Podruhé se vydáme Za svědky minulosti. Prázdninový cyklus publicisty a spisovatele Milana Švihálka nás tentokrát povede po stopách moravského čepičářství a kloboučnictví.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
