Za kouzlem venkovských sakrálních staveb: Objevte s Vltavou pětici zapomenutých památek s živou současností
Kostel v Rostoklatech se chlubí ojedinělou malbou kostlivců
Kostel svatého Martina v Rostoklatech na Českobrodsku se jakoby znovu nadechl k životu. Po letech chátrání sakrální stavbu s gotickým jádrem dostala od církve obec jako dar a deset let ji, včetně hřbitova okolo, opravovala. Návštěvníci tak mohou obdivovat zrestaurované fresky nebo opravenou věž, která hrozila zřícením.
Hranolová věž s cibulí pochází z poloviny 14. století. Gotický kostel měl, na venkovský svatostánek nezvykle, věž přistavěnou k západnímu průčelí. Sloužila jako zvonice, střílnová okénka ve věži ale dokládají, že kostel byl zřejmě vybudován za účelem obranné funkce. Do jeho historie se ale výrazně vepsaly i další etapy. Z renesančních přestaveb se dochovala kazatelna a kruchta s bohatou kamenickou výzdobou.
Konečná podoba stavby je barokní, z konce 17. století. Tehdy vzniklo kněžiště, lemované bočními prostory kaple, sakristie a oratoře. Interiér kostela zdobily renesanční i barokní kresby. Některé se pak dočkaly zrestaurování – jako například nezvyklá barokní malba dvou kostlivců u zazděného jižního vstupu, který původně vedl na hřbitov. „Kostlivci zřejmě doprovázely mrtvé na onen svět,“ říká někdejší starostka Radka Nováková, která obnovu kostela iniciovala.
Kostlivci jsou v životní velikosti a nelze u nich přehlédnout široký úsměv, kterým všechny zemřelé, bez ohledu na jejich původ, vítají. Výjev takzvaného tance smrti, v českých zemích v kostelích ojedinělého, symbolizuje pomíjivost života i majetku, protože pozemská pouť byla cestou k Bohu a smrt znamenala na této cestě klíčový milník. Neméně důležité se stalo odkrytí maleb na zdi kruchty, kde si návštěvník může povšimnout citací žalmů. Dále se zachovalo sedm renesančních kamenných desek, které připomínají tehdejší majitele panství, faráře, rychtáře nebo ty, kteří pečují o kostel. Naproti kruchtě, v raně barokním oltáři, je obraz Milosrdného skutku svatého Martina. Po Martinovi je pojmenovaný i zvon z 15. století. Dochoval se jako jediný z původní tří. Ostatní dva byly zrekvírovány během 1. světové války.
O svatostánek, kde se na mši věřící scházejí každou první středu v měsíci, pečuje kostelnice Kateřina Anna Nováková, která se o konání mší zasloužila. Obecní kostel taky už přivítal návštěvníky při noci kostelů a konají se v něm i svatby. Ještě stále rovněž žijí lidé, kteří pamatují stavbu desítky let zpátky a to, že od 50. let upadala, až z něj nakonec zbyla jen ruina. Od 70. let byl pak kostel zavřený. Po revoluci se stal i terčem zlodějů. S obnovou svatostánku, která započala v roce 2008, pomáhali obci i dobrovolníci. Při brigádách likvidovali neprostupnou džungli, kterou zarostl kostel i okolní hřbitov. Na obnovu kostela přispívali lidé i ve sbírce. Kardinál Duka požehnal kostelu na podzim roku 2018.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
