Za Karlem Oujezdským. Ve věku 79 let zemřel dlouholetý redaktor Vltavy
Redakci dnes dopoledne zastihla smutná zpráva – po dlouhé nemoci zemřel náš kolega Karel Oujezdský. Bylo mu 79 let. Informovala nás o tom jeho dcera Kateřina Oujezdská.
Karel Oujezdský se narodil 19. září 1946 v Přerově. V letech 1965–1971 vystudoval Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy v Praze. Už v té době se seznámil s celou řadou umělců – malířů, sochařů i básníků, zejména z okruhu Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. V letech normalizace vystřídal Karel Oujezdský řadu zaměstnání mimo novinářský obor v institucích jako Prago Union, Čedok, v automotoklubu atd. Až po roce 1989 se mohl začít svobodně věnovat publikační a rozhlasové práci se zaměřením na výtvarné umění.
V roce 1991 našel uplatnění na kulturní stanici Českého rozhlasu Vltava, nejprve v redakci Kulturní revue, poté v redakci kulturní publicistiky. 35 let pak zůstal rozhlasové práci věrný. Přispíval zejména do pořadu Mozaika a to rozhovory s výtvarnými umělci a reportážemi z vernisáží. Komponované pořady a pásma pak vytvářel hlavně pro sobotní Víkendovou přílohu stanice Vltava. Z nich jmenujme třeba pořady s malíři Jitkou Válovou, Oldřichem Smutným, Františkem Kynclem, Theodorem Pištěkem, Jiřím Načeradským, Milanem Kuncem, Františkem Skálou či Jaroslavem Rónou, se sochaři Věrou Janouškovou, Janem Koblasou či Karlem Neprašem, sklářským výtvarníkem Stanislavem Libenským, Václavem Cíglerem a Vladimírem Kopeckým nebo s významnými fotografy – Ladislavem Sitenským, Josefem Koudelkou, Dagmar Hochovou, Jindřichem Štreitem, ze zahraničních pak třeba se světově proslulými fotografkami Nan Goldin nebo Annie Leibovitz.
Bez jeho podílu a účasti si těžko lze představit všechny významné události ve výtvarném umění. V centru jeho zájmu byly projekty prestižních státních institucí jako je Národní galerie, Uměleckoprůmyslové muzeum, Národní muzeum. Se stejným zaujetím sledoval ale i činnost soukromých galerií, alternativních center, soustavně se zajímal také o umělecké školy a začínající talenty. V redakci na něj budeme vzpomínat jako na výsostného profesionála, který může být ostatním vzorem, a také pro jeho přátelskou povahu a charakterovou pevnost.
V roce 2008 byla Karlu Oujezdskému udělena Masarykovou akademií umění Cena Rudolfa II. za soustavnou propagaci současného výtvarného umění v Českém rozhlase s odbornými a vzdělávacími aspekty. Česká akademie vizuálního umění ho v květnu 2025 ocenila za celoživotní dílo v oblasti publicistiky výtvarného a vizuálního umění uvedením do Síně slávy.
Čtěte také
Černý klobouk a mikrofon s logem Českého rozhlasu v ruce – to bylo hlavní poznávací znamení Karla Oujezdského na vernisážích a tiskových konferencích. Jak vzpomínal na své rozhlasové začátky a co pro něj bylo nejtěžší? A který rozhovor se mu nepodařilo nikdy natočit? Na to vzpomínal před časem v obsáhlejším rozhovoru, kdy si vyměnil pozici před mikrofonem s kolegyní Alenou Rokosovou:
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka




