Z Německa: Výstava o otrocích nacizmu

Tento zločin nyní v Židovském muzeu v Berlíně přibližuje rozsáhlá výstava pod názvem „Otrocká práce. Němci, nuceně nasazení a válka". Iniciátorem je Nadace "Připomínka, odpovědnost, budoucnost" a kromě muzea se na ní spolupodílejí také Nadace památníků Buchenwald a Mittelbau-Dora.

Expozice je výjimečná zejména tím, že jde o první pokus v co nejširších souvislostech přiblížit historii otrockých prací, kterým padly za oběť miliony lidí. Nucené práce byly od roku 1942 masovým a pro německé občany nejviditelnějším fenoménem Třetí říše.

Výstava připomíná, že otrocké práce nebyly pouze jakýmsi vedlejším jevem války. Své kořeny měly v nacistické ideologii a teorii „čisté" rasy. Každý, kdo k ní nepatřil, byl vyčleněn, zbaven práv i důstojnosti. První, kteří byli systematicky nuceni dřít pro říši, byli političtí odpůrci nacistického režimu. Tvůrci expozice upozorňují na fakt, že nacisté provozovali praxi vyčleňování jistých skupin obyvatelstva a jejich vykořisťování už před rokem 1939. Po začátku války jí pouze rozšířili do okupovaných území. Pouhých jedenáct dnů po napadení Polska zřídili nacisté v Lodži úřad práce jako instrument své politiky. Pouze ten, kdo se zaregistroval, obdržel lístky na potraviny. Po vojácích přijeli zástupci německých firem. Během válečných let se systém nucených prací radikalizoval. Ti, kteří nebyli schopni pracovat, končili v plynových komorách.

Práce sloužila jako prostředek ke zničení člověka, civilisté na obsazených územích byli zase válečnou kořistí, se kterou bylo možné nakládat dle libosti. Že přitom nasazení mohli i zemřít, nehrálo roli, resp. se s tím počítalo. Ve válce došlo ke střetu rasové ideologie a hospodářských zájmů. Sovětští zajatci nejdříve nesměli být posláni na nucené práce do Říše, na naléhání průmyslu byl ovšem tento zákaz zrušen. Nejpozději od roku 1942 patřili nuceně nasazení v Německu ke každodenní realitě. Novodobí otroci pracovali ve zbrojařském průmyslu, na stavbách, v zemědělství, dokonce v církevních zařízeních či soukromých domácnostech. „Byl to veřejný zločin", řekl o temné kapitole dějin ředitel Nadace památníků Buchenwald a Mittelbau-Dora, která se na výstavě spolupodílí.

Prostřednictvím cenných historických exponátů, fotografií či dopisů se tvůrcům expozice podařilo podat obraz rasisticky motivovaného vztahu mezi Němci a nuceně nasazenými. Dokumentuje to 60 lidských příběhů životní cesty obětí a důkladné rešerše z Evropy, USA a Izraele včetně stovek rozhovorů s pamětníky a historiky. Výstava ukazuje, že otrocká práce tvořila od počátku součást rasistického společenského systému nacistického státu. Propagované "národní společenství" na straně jedné a otrocká práce vyloučených na straně druhé - obojí patřilo k sobě.

Výstavu iniciovala a financovala Nadace „Připomínka, odpovědnost, budoucnost", která bývalým nuceně nasazeným vyplatila odškodnění ve výši 1,7 milionů eur. Pro většinu ovšem finanční kompenzace přišla pozdě, nedožilo se jí až 80% bývalých otroků.

Výstava v berlínském Židovském muzeu potrvá do 30. ledna 2011. Poté bude putovat po dalších zemích, odkud pocházeli nuceně nasazení. Po Berlíně se představí v Královském zámku ve Varšavě.