Z Německa - nová kniha o latině

Jürgen Leonhard: Latina. Historie jednoho světového jazyka. Latein. Geschichte einer Weltsprache. Vydalo nakladatelství C. H. Beck, Mnichov

Právě vydaná kniha Jürgena Leonharda nás zve na napínavé putování historií jednoho bývalého světového jazyka. Leonardovo vyprávění o tomto ,těžkém' jazyce je psáno lehce a osvěživě, bez akademických těžkopádností nekonečných souvětí. Latina je hezká řeč. Latina spoluvytváří a formuje intelekt, říkají ti, kteří se za latinu přimlouvají. Latina je mrtvý jazyk. Učit se latině je ztráta času, říkají její odpůrci. Z vlastní zkušenosti mohu říci - po osmi letech latiny - , že mi dlouholetý styk s touto řečí v žádném případě neuškodil.

Jak známo, byla latina nejen světovým jazykem, ale také základem románských jazyků. S expanzí římského impéria probíhalo souběžně rozšiřování a zavádění latiny jako úředního a spisovného jazyka. Latina nám pomáhá porozumnět bezpočtu cizích slov, se kterými jsme denodenně konfrontováni - a zde hned jeden příklad za všechny: Konfrontovat, z latinského confrontare - stát ,čelem proti čelu', tedy tváří v tvář, srovnávat.

Ale to není ještě samozřejmě všechno. V hodinách latiny se učíme především všeobecně platné jazykové osnovy a gramatická pravidla. Kdo zvládne a pochopí latinskou gramatiku, porozumí struktuře všech ostatních řečí, které si chce v průběhu života osvojit.

Autor knihy, Dr. Jürgen Leonhard, vystudoval hudební vědy a klasickou filologii a je profesorem latinistiky na univerzitě v Tübingenu. Jak vlastně vznikla řeč, kterou dnes nazýváme latinou? Jak a proč se rozšířila po celém světě, ale nejenom na tyto otázky Leonhard odpovídá. Dozvíme se i například, proč se latina už v antické době stala tzv. fixací - čili dále se nevyvíjejícím jazykem. V tomto ohledu ji autor srovnává s jinými jazyky, které měly podobný osud, jako např. se sumerštinou, babylonštinou a egyptštinou.

Leonhard uvádí ve své knize zajímavý fakt. Říká, že to, co se z latinsky psané literatury z antiky dochovalo - cituji: "by se vešlo přibližně do pěti set pětisetstránkových knih. Co ale bylo v této řeči sepsáno v poantických dobách, by zaplnilo pět milionů knih této tlouštky - tzn. desettisíckrát více, než to, čím nás obdařili César, Cicero & Co."

Až do 19. století byla latina dorozumívací řečí filozofů, státníků, teologů, právníků a samozřejmě i lékařů a léčitelů. Do 16. století převyšovala dokonce latinsky psaná literatura literaturu psanou v domácích jazycích.

Po přečtení těchto 340 stránek ví ti, kteří se latinu učili, mnohem víc a možná dostanou i někteří z nich chuť, své znalosti oživit. Ti, kteří se latinou nikdy nezabývali a přesto si knihu přečetli, nebudou jistě zklamáni. Je myslitelné, že je tato publikace inspiruje a kdo vi, jestli někdy v budoucnu nedostanou zálusk si přečíst třeba Cicera v originále.