Z Německa: Neo Rauch, dvě výstavy k padesátinám
Neo Rauch, nejprodávanější německý malíř v cizině, oslavil padesátiny hned dvěma výstavami v renomovaných galeriích. Více k tomu telefonát naší spolupracovnice v Německu Evy Novak.
První v Muzeu výtvarného umění v jeho rodném měste Lipsku, druhá v mnichovské Pinakotéce moderny. Kdo v těchto galeriích vystavuje, je už buď po smrti anebo velmi úspěšným umělcem. Neo Rauch patří samozřejmě ke druhé jmenované kategorii. Narodil se v roce 1960 v Lipsku. Rodiče vlastně nikdy nepoznal, zahynuli při vlakové nehodě, když byly Neovi čtyři týdny. Vyrůstal u prarodičů, studoval malířství také v Lipsku u profesorů Rinka a Heisiga. Uměleckým zaměřením je řazen k Nové lipské škole. Její příslušníci studovali ve třetí generaci lipskou Vysokou školu grafiky a knižního umění a jejich tvorba je úzce spojena s dobou po pádu Berlínské zdi.
Lipská a mnichovská galerie uspořádaly Rauchovy výstavy po vzájemné dohodě. Každá z nich vystavuje 60 obrazů, namalovaných v letech 1993 - 2010. Obrovské dílo, které není jednoduché pochopit, přestože jeho figurativní malba budí na první pohled asociace spíše k lehce pochopitelnému malířství reálného socialismu. Tento dojem vyvolávají hlavně scény, které Rauch komponuje do svých obrazů po společenských přerodech v tehdejší NDR. Jeho obrazy se hemží vědci, umělci, obratnými schopnými ženami typu 'ředitelka internátu' a paramilitantně vyhlížejícím personálem. Rauch je nazývá 'průvodci'. Vypadají, jako snové bytosti a stejně tak mlhavý je i důvod jejich přítomnosti, cíl jejich jednání.
Pro práce Leo Raucha je typická kombinace figurativních a abstraktních prvků. Jasná poselství - jak to bylo u první a druhé generace Lipské školy, u Raucha nenajdeme. 'Přestože jsou jeho obrazy vytvářené převážně realisticky, zůstáva to nejniternější, to, co je stmeluje, abstraktní… Jsou to náladové obrazy, které ukazují v melancholicko-lhostejné manýře status quo', píše o něm kunsthistorik Hans-Werner Schmidt.
Rauchovy obrazy zůstávají pro mnohé návstěvníky 'velkou neznámou'. Tak třeba olej 'Štěstí'. Na první pohled vypadá jako idyla z bavorské pohlednice: malebný statek na zelené louce, před ním poskakují tři šťastní turisti. Azurovému nebi nad statkem však dominuje obrovská muchomůrka. Démonické protiklady - to je myslím typické pro Rauchovy obrazy. Jeho díla jsou velkými hádankami, fascinující, poutavá plátna obrovských rozměrů, hemžící se podivuhodnými kreaturami - to vše ve stylu socialistického realizmu. V Americe, kde má Rauch nejvíce kupců, platí za jeho obrazy miliony.
Celou řadu obazů namaloval Rauch jenom kvůli těmto dvěma výstavám, to řekl při tiskové konferenci asi stu přítomných novinářů. Dvojice výstav nese název ‚Neo Rauch - průvodce' a nemá být - jak Rauch zdůrazňuje - retrospektivou. Má divákovi spíše ukázat dílo zralého umělce. Umělce, který je známý a prodávaný po celém světě, ale ve své tvorbě tvrdošíjně věrný svému rodnému městu - Lipsku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
