Z Německa: Filmová novinka Konec je můj začátek
Jo Baier zfilmoval úspěšný autobiografický román novináře Tiziana Terzaniho. Film s názvem „Konec je můj začátek“ je promítán od minulého týdne v německých kinech.
Více se dozvíte z telefonátu naší spolupracovnice Evy Novak.
Má delší bílé vlasy a plnovous stejné barvy. Oblečen je do bílé haleny a kalhot. Sedí na kopci a hledí do údolí, které se rozkládá pod ním. Bůh? Nikoliv. Nejlepší příběhy píše sám život. Sedící muž je pouze unavený, starý a nemocný italský novinář Tiziano Terzani. Je jasné, že boj s rakovinou prohál. Rozloučil se s doktory a odjede umřít do svého domu v Toskánsku. Jeho žena Angela ho doprovází. Tiziano požádá také svého syna Folca, který žije v New Yorku, aby za ním přijel. Chce mu vyprávět příběh svého života, který byl pestrý, pohnutý, dobrodružný a nevšední. Syn jeho příběh napíše a vydá.
Terzianiho život byl jedním velkým dobrodružstvím. Pracoval jako korespondent týdeníku Der Spiegel a žil mnoho let v Asii, konkrétně v Singapuru, v Saigonu, v Číně a v Himalájích. Co prožil, by mohlo být látkou pro více románů. Tedy velmi slibná předloha, která prakticky garantuje úspěch filmové verze.
Avšak oproti veškerému očekávání, se německému režisérovi Jo Baierovi zfilmování nezdařilo. Přesto, že hlavní roli obsadil výtečným Brunem Ganzem, který nedávno exceloval v roli Hitlera ve filmu Pád. Přesto, že druhý part, postavu syna, svěřil Elio Germanovi, mladé naději italského filmu, ověnčené filmovými cenami.
Režisér nepracuje – jak se v tomto případě nabízí a bylo by jistě na místě – s retrospektivami. Celý film se odehrává v toskánských kopcích a pod nimi, formou „filozofických“ rozhovorů otce a syna. Tyto rozhovory vede – pro diváka zcela nepochopitelně – otec v němčině a syn v italštině, překládané v titulcích. V dialozích se to jen hemží frázemi a květnatými rčeními, jako například: „Smrt ti vezme vše, cos měl, i strach“... Představme si fousatého otce, v bílém hábitu, sedícího na zemi a naproti němu soustředěně naslouchajícího pohledného černovlasého italského syna. To vše zasazeno v koloritu nádherného Toskánska a trvající přes hodinu a půl.
Jen díky výtečnému Bruno Ganzovi neopouštíme kino před koncem filmu. V dlouhých monolozích, tohoto více než komorního filmu, nás Ganz strhává do víru dobrodružného života, který leží kdesi v minulosti a který chce přiblížit svému synovi. Činí tak vášnivě a přesvědčivě. Tím ovšem film nezachrání. Nakonec otec a syn vystoupají naposled společně na nedaleký kopec. Vše si vyjasnili a Terziani může v klidu „odejít“. Urnu s jeho popelem pochovají pod kaštanem v zahradě jeho domu. Mimo jiné: tento velmi statický film byl natočen opravdu v domě Tiziana Terzianiho.
Kdo Terzianův příběh doteď neznal, měl by si raději přečíst knihu. Televiznímu režisérovi Jo Baierovi se podařilo natočit film, jehož úroveň je o něco málo vyšší, než podvečerní programy německé televize.
Das Ende ist mein Anfang, D 2010. Režie: Jo Baier. Hrají: Bruno Ganz, Elio Germano, Erika Pluhar
