Z Německa: Africké umění vystaveno v Berlíně

8. červenec 2010

Zatímco fotbalisté a fanoušci se na měsíc sjeli do Jihoafrické republiky na světový šampionát, afričtí umělci si to namířili do německé metropole, kde jsou jejich díla k vidění na několika výstavách. Více o nich v příspěvku naší spolupracovnice Zity Senkové.

Na nedostatek možností prezentace si jihoafričtí umělci nemohou stěžovat, zejména kurátoři z Itálie, Nizozemí, Německa a USA mají o jejich díla enormní zájem. Podle umělců ovšem jen málokdo chápe, o co v africkém umění jde a co si umělci doopravdy přejí - prezentovat se na kvalitních výstavách.

Když se totiž řekne současné umění z Afriky, velmi často se mnohým automaticky vybaví typické vyřezávané masky a bubínky. A díky mistrovství světa ve fotbale také už proslulá trubka vuvuzela. Přitom africké umění je moderní, kreativní a doslova v kurzu. Publikum obdivuje například Williama Kentridge. Když rodák z Jihoafrické republiky před 24 lety s portfoliiem pod paží obcházel galerie, nikde neuspěl, dnes je z něj žádaný umělec. Nedávno vystavoval v newyorském muzeu moderního umění, (v MoMě) a představil 120 prací na pět témat, mezi nimiž byla také reflexe aktuálních problémů rodiště a apartheidu.

Berlín dal africkému umění prostor hned na čtyřech místech včetně Národní galerie. Její ředitel si položil otázku, co vlastně Evropa ví o současném africkém umění a zda vůbec víme alespoň to elementární - kolik národů žije na africkém kontinentu ? Odpověď na podstatu současného umění dávají afričtí tvůrci z Ghany, Kamerunu, Konga a Nigerie.

02093240.jpeg

Například Keňanka Wangechi Mutu. Studovala ve Walesu, žije v Brooklynu. Představila koláže z novinových výstřižků a fotoreportáže z exotické fauny v galerii Guggenheim. Soubor snímků míst spojených s Patricem Lumumbou přinesl do německé metropole proslulý jihoafrický fotograf Guy Tillim, který v 80tých letech pracoval pro agenturu Reuters. K vidění jsou také kreace z dílny El Anatsuie z Ghany, jejichž ceny se během let zdvacetinásobily. Jeho závěsy či koberce na zeď z pospojovaných odhozených lahvových víček stojí přes milion dolarů.

Zřejmě největší pozornost poutá instalace Nigerijce Yinki Shonibareho, který v rámci projektu „Partnerství s Afrikou" vystavuje 14 pestře oděných, bezhlavých figurín sedících kolem stolu, před sebou mají mapu Afriky. Jde o reflexi doby, kdy si koloniální mocnosti rozdělili africký kontinent, což se odehrálo v Berlíně na tzv. Kongo konferenci v roce 1885.

02093238.jpeg

Průřez současným africkým uměním, které se už dávno nekrčí v koutě a s lidovou tvorbou primitivních kmenů nemá už nic společného, vede k zamyšlení nad dlouhou cestou, kterou oba kontinenty, evropský a africký ušly a nad stereotypy, které navzdory renomé afrických umělců ještě přetrvávají.

Úspěch afrických tvůrců v Paříži či Londýně snad také přispěje ke zlepšení podmínek pro rozvoj umění v jejich domovině, protože v mnoha afrických městech bychom marně hledali například kulturní scénu, muzea, galerie nebo akademii umění, o publiku nemluvě. A tak prozatím alespoň v Berlíně září barvy 53 národů afrického kontinentu a prezentují jej jako mladý dynamický kontintent, který žádá své místo v moderní společnosti.

autor: zis
Spustit audio