Z lásky se rodí nový život, ale kvůli lásce je mnoho životů zmařeno. Stavovské divadlo uvádí Krvavou svatbu

15. březen 2017
03253205.jpeg

Drama plné divokého španělského temperamentu v pražském Národním divadle inscenuje známé režijní duo SKUTR. Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský se oddali inspiraci z lidové kultury z různých krajin.

Španělské temperamentní rytmy tak doplní slovanský folklor. Drama „Krvavá svatba“ jednoho z největších spisovatelů 20. století Federica Garcíi Lorcy bude na jevišti Stavovského divadla plné zvláštní symboliky.

Režijní výklad Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky představuje Lorcovu Krvavou svatbu jako příběh o mužském a ženském údělu a nemožnosti umlčet v sobě vášeň a milostné touhy. Z lásky se sice rodí nový život, ale kvůli lásce je mnoho životů také zmařeno. Krvavá svatba je obrazem dvou míjejících se světů žen a mužů. Archetypálnost obsažena v textu oslovila režijní duo SKUTR, i dramaturgyni Národního divadla Ilonu Smejkalovou.

„Přemýšleli jsme, jestli Krvavá svatba, tak jak se odehrála, se teoreticky může odehrávat i dnes. Jestli i my jsme schopni v sobě najít tolik vášně a pochopit lidi, kteří jsou pro vášeň schopni ze dnes na den přetrhat veškeré vazby.“

Krvavá svatba vyrůstá z bezprostředních španělských reálií, ale na jeviště Stavovského divadla pronikne do současného režijního výkladu textu český a slovenský folklor. „My jsme věděli, že neustojíme temperament, který patří ke Španělsku, proto jsme tam implantovali slovenské a české lidové písničky. Hra je o světě žen a mužů, tyto dva světy se mohou protnout jen na okamžik,“ vysvětluje režisér Lukáš Trpišovský.

03380902.jpeg

V den sňatku opouští nevěsta ženicha a následuje Leonarda, muže, kterého miluje. Představy příbuzných jsou rozprášeny. V tento moment se režie rozhodla soustředit více než na milostný trojúhelník mezi nevěstou, ženichem a Leonardem, na ženský a mužský princip. Muži umírají v soubojích a ženy zůstávají osamoceny. Režisér Martin Kukučka chce Krvavou svatbu vykládat jako baladu o životě a smrti skrze surreální scénické obrazy.

„Holky zůstávají v určitou chvíli samy, nějak musí spolu žít. Ve chvíli, kdy byla mezi nimi nevraživost, nenávist, závist, musí najít cestu k sobě a mě to fascinuje. Chlapi mají okamžitou energii, která blbě dopadne, ale ženy mají vytrvalost a trpělivost. Každá ženská postava si nese osudový úděl, sny a vzpomínky, to vytváří spoustu asociativních a surreaálních obrazů.“

Inscenace „Krvavá svatba“ v režii Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky má premiéru 16. března ve Stavovském divadle.

Jednou z ústředních postav je Matka, která prožívá osamění v důsledku ztráty manžela a syna. Od té doby je její život naplněn neblahou předtuchou, že přijde i o svého posledního syna. Tuto předtuchu v inscenaci Taťjana Medvecká neustále zpřítomňuje a ukazuje, jak se cítí matka, která tuší, že přichází hodina krve.

Hudba Petra Kalába určuje v inscenaci Krvavá svatba její dynamičnost. Ruku v ruce s temperamentním hudebním doprovodem jde i scénografický návrh. Jakub Kopecký se odvážil k většímu symbolistně-dramatickému výtvarnému gestu a zadní prospekt vyplnil monumentální malbou španělské krajiny.

Autoři:Veronika Štefanová, Kamila Schusterová