Z Francie: Monology v burce

Islámský ženský závoj se objevuje jako v uvozovkách tajemný předmět touhy v novém divadelním představení, které hrají v Paříži choreografka Héla Fattoumi, sochařka Majida Khattari a cirkusová umělkyně Layla Rosa. Jde o oprášení staré inscenace Adelheid Roosenové, která uvedla na jeviště slavnou hru americké dramatičky Evy Enslerové nazvané Vagína monology. Mimochodem ta se hrála v českém nastudování i v Praze - například ve studiu Roxy, v Alfrédu, ale i na dalších spíše alternativních scénách. Tři ženy sedí, povídají si, probírají bez ostychu svoje životní osudy, ale i erotické zkušenosti, zatímco se mezi řečí vyjevuje úděl moderních žen. Roosenová však považovala hru za příliš západní, takže do ní v Amsterdamu obsadila před dvěma lety tři muslimky, které se začaly zpovídat ze zkušeností žen ze zemí Alláha. S tím kusem pak slavily velký úspěch jak v New Yorku, tak i v Turecku, ačkoliv tehdejší herečky se na scéně ještě nezahalovaly. Nynější předvedení islámské verze Vagíniných monologů ve Francii je určitě z novinářského hlediska pikantní. Připomínám, že v zemi republikánských tradic se právě řeší zavedení plošného zákazu nošení náboženského šátku. Jeho argumentem je přesvědčení, že lidé se mají snažit tvořit dohromady společnosti, nikoliv stavět na odiv to, co je třeba nábožensky rozděluje.Hra se už s třemi muslimskými ženami hrála před dvěma lety v pařížském Théâtre de Poche de Bruxelles, ale až teprve teď se herečky objevují na scéně zahalené. A ono to kupodivu docela funguje. S textem, ale i se všemi symboly a hrůzami s nimi spojenými si vtipně pohrávají. Padne i Hamletovská otázka, být s burkou, anebo nebýt bez burky. Erotické intimní monology v burkách dodávají celému textu o touhách i zklamání další přesahy. Zároveň přesouvají celou debatu ohledně republikánských hodnot a zákazu šátků z médií a politických lavic na jinou úroveň. Vždyť napadlo by vás, že i v takovém zahalení může být něco erotického? Odvážné dialogy mohou na jevišti otevírat dalším ženám, uvyklým těchto náboženským symbolům, otevírat cestu zpátky mezi lidi. Přibližují unikátní ženský striptýz, který se nyní děje v přeneseném smyslu slova - jak ze společenských konvencí, tak i samotného kusu látky.Ale především z tohoto šátku, který se stal už více než záminkou nejrůznějších dohad, útoků a konfliktů francouzské politické scény, se snímá všechna tíha téhle civilizační debaty mezi východem a západem, sklouzávající stále níž k větší demagogii. Nakonec přeci nejde tolik o to, co máme na hlavě, ale především o to pod tím.