Z deníku Dolores Hazeové. Christophe Tison se vrací k Lolitě a vypráví známý příběh z jiné perspektivy

2. září 2021

Není pochyb o tom, že Lolita Vladimira Nabokova je jedním z nejznámějších a také nejkontroverznějších románů dvacátého století. Tato kniha a zejména její titulní hrdinka se stala inspiračním zdrojem pro Deník L. (1947–1952) Christopha Tisona. Ačkoli stylem se Nabokovovi nemůže rovnat, nabízí nové možnosti interpretace jeho dnes už klasického románu.

Malá svůdkyně? Nevinná oběť!

Útlý román Deník L., čítající necelých sto osmdesát stran, přeložil do češtiny Tomáš Havel a vydalo jej nakladatelství Kniha Zlín. Autor zvolil pro své vyprávění formu fiktivního deníku, jehož pisatelkou je Dolores Hazeová přezdívaná Lolita.

Znalost Nabokovovy knihy není pro četbu Deníku L. nezbytná, nicméně zůstává žádoucí.

Christophe Tison svůj text pojal jako přímou polemiku s románem Lolita, v němž se titulní hrdinka nedostává ke slovu a který zpochybňuje i její roli nevinné oběti.

Ani Tison z ní nedělá ryze kladnou hrdinku, byť její stinné stránky (schopnost přetvářky nebo sklon k vypočítavosti) přičítá prožitému utrpení a neblahému vlivu zkažených mužů v jejím okolí.

Hra s motivy z Nabokova

Čtěte také

Dějový půdorys románu Lolita zůstal zachován, byť si spisovatel s některými motivy trochu pohrál. Už proto, že se mohl opírat o Nabokovovy barvité postavy a nevšední zápletku, skýtá i Deník L. nadmíru poutavé čtení. Pokud jde o styl, tam Tison za světoznámým romanopiscem poněkud zaostává.

Jeho vyprávění je o poznání přímočařejší a v sexuálních scénách explicitnější, což odráží proklamovanou snahu udělat z Lolity nevinnou oběť. Lehce nevěrohodný je však obraz samotné protagonistky Deníku L., jejíž zápisky často neodpovídají profilu třinácti- až sedmnáctileté dívky.

I tak je ale Tisonovův text v mnoha směrech zajímavým dílem, vybízejícím mimo jiné k nové četbě Lolity a dalšímu zamyšlení nad osudem její hrdinky.

autoři: Petr Nagy ,
Spustit audio

Související