Yvonna Fričová: Na chalupu jezdím do Jižní Ameriky

Životní dílo a osud odvážného cestovatele, ale také diplomata, spisovatele a náruživého botanika A. V. Friče je mnohým znám. Jiným tento poutavý životaběh alespoň v krátkosti připomene Yvonna Fričová, manželka jeho vnuka, fotografa Pavla Friče. Právě jí a jejímu nadšení a vehemenci je věnována hodinka, jež se převážně nese na vlnách uhrančivé brazilské bossa-novy.

Čtěte takéVizitky, rozhovory s lidmi, kterým umění proměňuje život. Od 4. září na Vltavě

Je tomu tak přinejmenším ze dvou důvodů. V jakémsi latinskoamerickém rytmu se totiž vždy jakákoliv rozmluva s Yvonnou Fričovou odvíjí – její líčení je svižné, podmanivé a věcné, přinášející celou řadu pro našince poutavých zajímavostí a překvapivých souvislostí. A optimistická bossa-nova také úzce souvisí s dobou na konci 50. let minulého století, kdy lidé znova začínali věřit v mír a šťastnou budoucnost, v technický pokrok a lety na Měsíc.

Tento kolorit je spjatý s dalším pozoruhodným fenoménem, který se v životě Yvonny a Pavla Fričových zjevil jakožto překvapivý „meziprodukt“ jejich častých cest na jižní polokouli.

Levitující oblouky prezidentského paláce od Oscara Niemeyera jsou symbolem hlavního města Brasílie|foto: Pavel Frič

„Proč nevydáváme jednoduché knížky? Mě by to nebavilo. Mým cílem však je, aby ty knížky nevypadaly komplikovaně, aby naopak byly pro čtenáře příjemné, přívětivé, aby se dobře četly.“

Jde o brazilské hlavní město Brasília, odedávný sen Brazilců, jenž dokázal uskutečnit za pouhé tři roky - v letech 1957 až 1960 - teprve prezident českého původu Juscelino Kubitschek. Ikona modernistického stylu, charakterizovaná urbanistickým plánem Lucia Costy a architekturou Oscara Niemeyera, je dnes památkou UNESCO jako vrcholné dílo lidské kreativity 20. století.

Během několika návštěv hlavního města Brazílie mu oba Fričovi zcela propadli: Pavel pořídil na tisíce snímků tohoto architektonického skvostu, Yvonna podnítila vznik rozsáhlého autorského týmu originálního sborníku, který právě vychází. Obsáhlá publikace „Brasília – město – sen“ komplexně představuje ideu a architekturu brazilského hlavního města.

Náměstí Tří mocí v Brasílii, vrcholné dílo architektů Oscara Niemeyera a Lucia Costy|foto: Pavel Frič

Yvonna Fričová spolu se svým manželem už dokázali zapojit stovky donátorů do nesmírně efektivní podpory komunity jihoamerických indiánů Čamakoko (španělsky Chamacoco) v Paraguayi, kteří se hlásí ke svému českému předkovi Alberto Vojtěchu Fričovi – jako mladý se zamiloval do krásné indiánky a po jeho odjezdu se narodila dcera. Dnes má její rodina téměř dvě stě členů. Sami si s jistou nadsázkou říkají Checomacoco („čeští Čamakokové“).

České krávy v Paraguayi|foto: Checomacoco

Forma podpory je zdánlivě jednoduchá: nevznikají žádné okázalé projekty, pomoc směřuje přímo těm, kteří jsou rozhodnuti postarat se sami o sebe, aby jim posléze už nemusel nikdo pomáhat.

Nejviditelnějším úspěchem je chov hovězího dobytka: bývalí nomádi – lovci a sběrači – se o krávy zakoupené z českých peněz výborně starají a stáda úspěšně rostou. Výnosy nastartovaly ekonomickou soběstačnost mnohých rodin.

První Čamakokové, kteří vystudovali s českou pomocí zemědělské učiliště|foto: Checomacoco

Nepochybně ještě cennější je vklad směřovaný k tamním mladým: platba školného studentům zemědělského učiliště dovedla k jeho absolvování už dvě desítky indiánů, za přímé finanční podpory z Čech studuje několik vysokoškoláků práva, veterinární lékařství, medicínu a další zdravotnické obory.