Winternitzova vila jako jedno velké divadlo. Diváci se stanou součástí příběhu Domu v jabloních

První, co člověk vstupující do domu uvidí, je prostorná hala zalitá sluncem, které do interiéru proniká skrze okna vedoucí do zahrady. V tuto roční dobu se probouzí k životu a společně s unikátní architekturou domu působí doslova magicky. Počátkem třicátých let nechal dům postavit advokát Josef Winternitz. Za architekta si zvolil brněnského rodáka Adolfa Loose.

Kamion na scéně proráží temnotu. Zbrusu nový Faust v Národním divadle

• Upravit
• Smazat

Tvůrčí tým činohry Národního divadla v Praze představuje nového Fausta, životní dílo Johana Wolfganaga Goetha. Jejich současné uchopení vychází z obou dílů této dramatické básně v novém překladu básníka Radka Malého. Režisér Jan Frič zasadil příběh Fausta do útrob reálného nákladního automobilu.

Osud původních majitelů vily byl dramatický. Josef Winternitz zahynul i se svým synem v koncentračním táboře v Osvětimy. Jeho žena a dcera koncentrační tábor přežily a po válce se vrátily do Prahy. Po roce 1948 byla vila znárodněna a na dlouhá desetiletí se proměnila v mateřskou školu. Winternitzovým potomkům byla navrácena až po roce 1989. O tom, jak na tvůrce inscenace Dům v jabloních zapůsobil originálně architektonicky pojatý prostor, mluvil Lukáš Brychta.

První, čeho jsem si tady všimnul je čistota interiérů a velká hra světla a stínu. Celý dům je svou orientací a také architektonickým uspořádáním přizpůsoben tomu, aby se střídaly velké vzdušné prostory s menšími soukromými, aby všechny interiéry byly hodně osvětlené. Tudíž to byla skutečně nejvýraznější věc, které jsem si všiml.
Lukáš Brychta

Dramaturgyně Kateřina Součková doplňuje, že „člověk na tomto místě skutečně cítí přítomnost historie. A dům je uspořádán tak, že člověk si umí představit, jak zde původní obyvatelé žili. A z toho jsme také vyšli pro náš divadelní koncept, tudíž že se jedná o inscenaci, která pracuje s nějakými vzpomínkami a různými způsoby toho, jak si věci pamatujeme v různých formách."

Čtěte takéV Dejvickém divadle vypráví příběh molekul, které dnes léčí AIDS

Dívčí spolek Apaté – slečna Apfelsteinová, Brušvitská, Pospíšilová a Walterová – pořádají dobročinnou vernisáž Skleněných zahrad. To je základní situace, od níž se odrazili tvůrci inscenace Dům v jabloních – režiséři Lukáš Brychta a Štěpán Tretiag a dramaturgyně Kateřina Součková.

Můžeme prozradit, že se představení odehrává v třicátých letech minulého století, přesně tedy v roce 1933. Bude se jednat o vernisáž, na kterou spolek čtyř dívek zve pražskou smetánku, tedy naše diváky a navíc ještě nějaké své přátele. Tento slavnostní večírek pořádá dcera majitele domu, samozřejmě fiktivní. Hostitelky chtějí mimo jiné ukázat, že zde mají i cenný skvost – Dům v jabloních –, který se ale nedlouho před vernisáži nešťastnou náhodou ztratil. Dům v jabloních se neváže jenom k zahradě, je to představa nějakého dokonalého domova, určité idyly, tudíž my tento název používáme jako označení pro životní štěstí nebo životní cíl, kterého by postavy v našem příběhu chtěly dosáhnout.
Kateřina Součková

Unikátní 360° fotografie interiéru Winternitzovy vily od Adolfa Loose

• Upravit
• Smazat

Winternitzova vila od slavného funkcionalistického architekta Adolfa Loose se krátce otevřela veřejnosti v termínu 17. - 23. února 2017. Nahlédněte s námi do jejího interiéru prostřednictvím 360° fotografií a prohlédněte si dokumenty, které Českému rozhlasu Vltava poskytl pravnuk Josefa Winternitze.

Jak je pro imerzivní divadlo příznačné i v případě inscenace Dům v jabloních bude příběh hrán na několika místech vily zároveň a je na každém divákovi, aby si k němu zvolil vlastní cestu. Na té ho doprovodí sedmičlenný herecký soubor. Aby byla atmosféra 30. let minulého století dokonalá, doporučují tvůrci divákům přizpůsobit svůj večerní oděv právě této módní etapě.