Wilbur se chce zabít - jak na diváka
Filmy dánské produkce mají mnoho společných prvků. Temnost a rozervanost postav blízká nátuře severních kolegů v nich bývá vyvažována vlastnostmi charakteristickými pro malé národy - cynickým nadhledem a suchým vtipem. Jestli je pak snímek věren principům dánského Dogma, nebo je koprodukčním dílem několika dalších zemí, není až tak důležité. Nový film absolventky Národní filmové školy v Kodani Lone Scherfigové Wilbur se chce zabít patří do té druhé kategorie. A přestože je dílem dánsko-britsko-švédsko-francouzské spolupráce a odehrává se ve Skotsku, původ a vzdělání režisérky a scénáristky v jedné osobě se v celkovém dojmu z filmu nezapře.
Po prvních minutách v kině může divák nabýt dojmu, že o tom, jak se Wilbur (Jamie Sives) chce zabít, bude celý film. Série zbrklých a nepovedených, leč vážně míněných, sebevražedných pokusů Wilbura má atmosféru sarkastické černé komedie o jedné zápletce, u které lze s postupem času tušit variace téhož ve více nebo méně extrémních podobách. Ta však s přibývajícím časem bere nenápadně za své a Wilburovy problémy začínají být vzhledem k novým okolnostem malicherné. Vedle rozervaného, jízlivého a do sebe zahleděného Wilbura je tu ještě jeho bratr Harbour (Adrian Rawlins), který odpovídá takřka protikladné charakteristice. Je stoprocentním optimistou, uvažuje pragmaticky, má jemný smysl pro humor a na osudu bratra mu záleží. Proto si Wilbura nastěhuje do svého bytu nad knihkupectvím, které zdědili po otci, proto také věří, že budou moci žít v bezproblémové symbióze i s čerstvě poznanou partnerkou - svobodnou matkou Alice (Shirley Hendersonová). Chvíli to tak skutečně vypadá. Wilbur v nových podmínkách nachází důvod proč žít, Harbour s Alicí i dcerou Mary prožívají šťastné líbánky... brzy však přijdou nečekané rány shora a našim hrdinům se společný osud začne vymykat z rukou. Pomoci pak neumějí ani svérázný psycholog Horst (Mads Mikkelsen) po boku s afektovanou empatickou terapeutkou Moirou (Julia Davisová). Úsměvný komediální duch, ve kterém film začínal, se nakonec proměňuje v komorní psychologické drama s tragickými prvky.
Novinka Lone Scherfigové má mnoho společného s díly dánských dogmatiků (koneckonců její dva roky staré dílo Italština pro začátečníky je mezi Dogma filmy řazen). Ne ani tak po technické stránce - práce s kamerou, střih i vedení herců jsou pojaty vesměs konvenčně, jako po výrazové. I Scherfigová si je vědoma, že nejpůsobivějšího a emocionálně nejsilnějšího dojmu dosáhne s těmi nejjednoduššími prvky. Civilní projev všech herců v kombinaci s velmi realistickým a prostým příběhem, který by mohl potkat kohokoli z nás a jehož zápletka nemá jasné černé ani bílé řešení, jsou přesně důvody, díky nimž divák příběhu z plátna věří a dokáže se do něj potřebně vcítit. Přitom nejde do extrému. Nejedná se o variaci emocemi přepjatých Trierových snímků Prolomit vlny nebo Tance v temnotách. Wilbur se chce zabít na emoce neútočí, pouze opakovaně zneklidňuje, jemně pokouší naše morální a etické zásady, staví nás před otázky, kterým jsme se vyhýbali. A snad právě dík tomu, že je celý příběh naší realitě blízký, má šanci zasáhnout velmi hluboko.
Wilbur se chce zabít (Wilbur Wants to Kill Himself, Dánsko, Velká Británie, Švédsko, Francie, 2002) Hrají: James Sives (Wilbur), Adrian Rawlins (Harbour), Shirley Hendersonová (Alice), Scénář: Lone Scherfigová, Anders Thomas Jensen, Hudba: Joachim Holbek; Kamera: Jorgen Johansson; Režie: Lone Scherfigová; 105 minut, titulky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
