Wendy Holden: Kdybych myslela na čtenáře, nenapíšu vůbec nic
To tvrdí britská novinářka, válečná zpravodajka a spisovatelka, která na sebe české čtenáře upozornila před dvěma lety bestselerem Narodili se, aby přežili. Koncem dubna přijela do Prahy představit dvě nové knihy spjaté s českým prostředím. Knihu vzpomínek cembalistky Zuzany Růžičkové Sto zázraků a román I krása může zabíjet, který se odehrává v malé české sklárně a v anglickém Norfolku.
Naučila jsem se nemyslet na čtenáře. To je zkušenost, kterou jsem získala napsáním více než třiceti knih. Musím myslet jen na příběh: co pro mě znamená a co do něj chci vložit.
V knize Narodili se, aby přežili vylíčila Wendy Holden skutečné příběhy tří žen, které v nacistických koncentračních táborech porodily své děti, podařilo se jim zůstat i s nimi naživu a dočkat se osvobození. Kniha byla přeložena do 16 jazyků a dosud vyšla ve 22 zemích světa. A také spojila Wendy s vynikající českou cembalistkou Zuzanou Růžičkovou, která byla v mládí vězněna v táborech v Osvětimi a Bergen – Belsenu. Tak vznikla kniha Sto zázraků, kterou společně s ní dokončila krátce před tím, než profesorka Růžičková zemřela. Bylo jí 90 let.
„Strávila jsem s ní dva poslední týdny jejího života. Uvědomovala si, že to, co mi řekne, se stane jejím odkazem pro nás ostatní. Proto chtěla sdělit naprostou pravdu. Dozvěděla jsem se od ní i věci, které nikdy neřekla nebo dříve v rozhovorech jen naznačila. Velmi bolestná pro ni byla smrt otce, který zahynul v koncentračním táboře. To byla jediná chvíle, kdy při vyprávění plakala.“
Jako talisman si Zuzana Růžičková do koncentráku vzala notový zápis sarabandy z Anglické suity č. 5 J.S.Bacha. Wendy si ji během psaní knihy pouštěla nesčetněkrát a celá Bachova suita včetně sarabandy zazněla i ve Vizitce.
Chtěla jsem, abych život Zuzany Růžičkové podala v knize stejně, jak by o něm mluvila ona sama. Zpětnou vazbu mi dali skladatel Aleš Březina a cembalista Mahan Esfahani, poslední Zuzanin žák.
O svých dvou knihách, které u nás vyšly současně, mluví Wendy Holden jako o sestrách. V románu I krása může zabíjet čerpala také z toho, co jí Zuzana Růžičková vyprávěla o životě v komunistickém Československu. A ze svých vlastních vzpomínek na českou rodinu, která „po roce 1969 emigrovala do Londýna.
„Při vánoční návštěvě mě u nich vyděsila obrovská ryba ve vaně, o českém zvyku jíst kapra, jsem tehdy neměla tušení. Měli cukroví a v bytě hrála česká hudba. Sbírali také v lese houby, nakládali je a občas dávali mému tatínkovi. Odmala jsem Čechy považovala za milé a hodné lidi.“
Zuzana Růžičková: Credo in unam artem – Věřím v jedno umění
Tak znělo osobní vyznání světově uznávané umělkyně, přezdívané Královna cembala v pořadu Telefonotéka ze 17. ledna 2017.
Román vyšel dříve v češtině než v angličtině, z čehož má spisovatelka upřímnou radost, ale chce jej představit i ve Velké Británii, aby se lidé dozvěděli o krásné tradici českého skla.
Během dubnové návštěvy v Praze pozvala Wendy Holden k mikrofonu Renata Klusáková.
Tlumočila Anna Potznarová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
