Wendy Holden: Kdybych myslela na čtenáře, nenapíšu vůbec nic
To tvrdí britská novinářka, válečná zpravodajka a spisovatelka, která na sebe české čtenáře upozornila před dvěma lety bestselerem Narodili se, aby přežili. Koncem dubna přijela do Prahy představit dvě nové knihy spjaté s českým prostředím. Knihu vzpomínek cembalistky Zuzany Růžičkové Sto zázraků a román I krása může zabíjet, který se odehrává v malé české sklárně a v anglickém Norfolku.
Naučila jsem se nemyslet na čtenáře. To je zkušenost, kterou jsem získala napsáním více než třiceti knih. Musím myslet jen na příběh: co pro mě znamená a co do něj chci vložit.
V knize Narodili se, aby přežili vylíčila Wendy Holden skutečné příběhy tří žen, které v nacistických koncentračních táborech porodily své děti, podařilo se jim zůstat i s nimi naživu a dočkat se osvobození. Kniha byla přeložena do 16 jazyků a dosud vyšla ve 22 zemích světa. A také spojila Wendy s vynikající českou cembalistkou Zuzanou Růžičkovou, která byla v mládí vězněna v táborech v Osvětimi a Bergen – Belsenu. Tak vznikla kniha Sto zázraků, kterou společně s ní dokončila krátce před tím, než profesorka Růžičková zemřela. Bylo jí 90 let.
„Strávila jsem s ní dva poslední týdny jejího života. Uvědomovala si, že to, co mi řekne, se stane jejím odkazem pro nás ostatní. Proto chtěla sdělit naprostou pravdu. Dozvěděla jsem se od ní i věci, které nikdy neřekla nebo dříve v rozhovorech jen naznačila. Velmi bolestná pro ni byla smrt otce, který zahynul v koncentračním táboře. To byla jediná chvíle, kdy při vyprávění plakala.“
Jako talisman si Zuzana Růžičková do koncentráku vzala notový zápis sarabandy z Anglické suity č. 5 J.S.Bacha. Wendy si ji během psaní knihy pouštěla nesčetněkrát a celá Bachova suita včetně sarabandy zazněla i ve Vizitce.
Chtěla jsem, abych život Zuzany Růžičkové podala v knize stejně, jak by o něm mluvila ona sama. Zpětnou vazbu mi dali skladatel Aleš Březina a cembalista Mahan Esfahani, poslední Zuzanin žák.
O svých dvou knihách, které u nás vyšly současně, mluví Wendy Holden jako o sestrách. V románu I krása může zabíjet čerpala také z toho, co jí Zuzana Růžičková vyprávěla o životě v komunistickém Československu. A ze svých vlastních vzpomínek na českou rodinu, která „po roce 1969 emigrovala do Londýna.
„Při vánoční návštěvě mě u nich vyděsila obrovská ryba ve vaně, o českém zvyku jíst kapra, jsem tehdy neměla tušení. Měli cukroví a v bytě hrála česká hudba. Sbírali také v lese houby, nakládali je a občas dávali mému tatínkovi. Odmala jsem Čechy považovala za milé a hodné lidi.“
Zuzana Růžičková: Credo in unam artem – Věřím v jedno umění
Tak znělo osobní vyznání světově uznávané umělkyně, přezdívané Královna cembala v pořadu Telefonotéka ze 17. ledna 2017.
Román vyšel dříve v češtině než v angličtině, z čehož má spisovatelka upřímnou radost, ale chce jej představit i ve Velké Británii, aby se lidé dozvěděli o krásné tradici českého skla.
Během dubnové návštěvy v Praze pozvala Wendy Holden k mikrofonu Renata Klusáková.
Tlumočila Anna Potznarová.
E-shop Českého rozhlasu
Z Frenštátu do pohádky. Stačí věřit na dobré konce.
Veronika Sedláčková, moderátorka ČRo Plus
Pohádka o Raškovi
Jiří Raška vyhrál na olympijských hrách v Grenoblu 1968 zlatou olympijskou medaili. Spisovatel Ota Pavel úspěch popsal v nezapomenutelné Pohádce o Raškovi. Čte Oldřich Kaiser
