Weberova opera „Čarostřelec" na filmovém plátně!

Filmový pás
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Filmový pás

Carl Maria von Weber zasadil děj opery do poloviny 17. století, krátce po skončení třicetileté války. Čarostřelec vychází z dobové černé kroniky, podle které někde na Domažlicku nešťastnou náhodou zastřelil mladík milovanou dívku.

Bezprostřední inspirací pro Čarostřelce byla prý rokle Velkého Štolpichu u lázní Libverda v Jizerských horách, kde v červenci 1814 trávil Weber chvíle odpočinku. Weberův námět zpracoval do operního libreta dvorní rada a dramatik Friedrich Kind, opera se původně měla jmenovat Zkušební rána. Světová premiéra díla 18. června 1821 v berlínském Královském divadle se však podle návrhu intendanta hraběte Brühla konala pod názvem Čarostřelec. Weber s libretistou Kindem dali dramatu šťastný konec.Režisér filmové verze slavného díla Jens Neubert posouvá dění o zhruba 150 let později, do doby napoleonských válek a rozvíjí také úvahy o „ztracené generaci" mladých Němců v Sasku. Opera je koncipovaná jako film v reálném prostředí exteriérů i interiérů. Na diváka čeká velkolepá kulisa, historické kostýmy, realisticky pojaté válečné scény i obrazy života v selském stavení, na zámku či v rokli, bitevní vřava, bělostná nevinnost Agáty a Anny kontrastující se špínou, krví a bahnem válečných zákopů.

Velkofilm Čarostřelec aneb „Lovcova nevěsta" je strhující milostný příběh na pozadí války, vypráví o lásce i mužské konkurenci. Film s obrovským smyslem pro detail se natáčel na autentických místech epochálních událostí v Drážďanech a v okolním Saském Švýcarsku. Tato místa mimochodem dobře znal i Weber, protože část života prožil v saském labském údolí, ve vesničce Hosterwitz, kde jeho život a dílo připomíná pečlivě vedené muzeum. Znít jako opera a vypadat jako film. To bylo hlavní motto režijního záměru Jense Neuberta, který se pokusil propojit to nejlepší z výrazových prostředků filmu a operní scény, což u některých kritiků narazilo. Někteří by raději uvítali jistou odlehčenost díla, jaká se očekává od filmové adaptace slavných děl.

Monumentálními scénami v přírodě plnými mystiky chtěli režisér a jeho kameraman Harald Gunnar Paalgard navodit ducha romantiky. Jeden záběr proto ne náhodou připomíná slavné plátno Caspara Davida Friedricha „Poutník nad mořem mlh".Film vyniká špičkovým hudebním provedením. Londýnský symfonický orchestr dirigoval Daniel Harding, ve své vysoké kvalitě se představil také berlínský rozhlasový sbor a přesvědčivé jsou pěvecké i herecké výkony hlavních představitelů. Juliane Banse jako empatická Agatha, role Maxe, ve filmu až rasputinovsky rozervaného mladého myslivce se výtečně zhostil Michael König stejně jako Michael Volle v roli Kašpara či teprve 23letá Regula Mühlemann jako Anička.