Vzpomínka na německou spisovatelku Evu Strittmatterovou

Chtěla být více než pouhou manželkou slavného spisovatele. Povedlo se jí to. Stala se jednou z nejčtenějších autorek NDR. Říkalo se jí také Ulla Hahn Východu a její poezie byla někdy označována za vstupní drogu do literatury. Její verše byly srozumitelné, působivé v jednoduchosti a upřímnosti. Byla to výjimečná poetka, která dokázala rej života proměnit ve verše, v nichž lidé nacházeli sílu a naději.

Eva Strittmatterová se narodila 8. února 1930 v Neuruppinu. Po studiu germanistiky, romanistiky a pedagogiky pracovala jako lektorka ve Svazu spisovatelů a později v nakladatelství dětské literatury. Jako dvacetiletá se provdala za prvního manžela, se kterým měla syna, svazek ale nevydržel dlouho. Druhým chotěm se stal o 18 let starší a už tehdy slavný spisovatel Erwin Strittmatter.

Svou první báseň napsala na ruku tatínka, zavzpomínala na své literární začátky v knize rozhovorů s Irmtraud Gutschkeovou, která vyšla před třemi lety. Básnička se rýmovala a otec jí za to pochválil. Cesta k opravdovému psaní a především uznání však byla dlouhá. Strittmatterová žila po boku svého muže na statku Schulzenhof, v blízkosti rodného braniborského Neuruppinu, kam se rodina počátkem 50. let přestěhovala z Berlína. Manželovi byla oporou, vychovávala čtyři syny, starala se o domácnost a také o 26 koní. Se psaním začala až v polovině 60. let, kdy jí přátelé přemluvili, aby své básně nechala otisknout. Poezie byla pro Eva Strittmatterovou jakými sebezpytováním, vyznáním touhy, nadějí, štěstí, ale také vyjádřením obav ze ztráty či smrti. Byly to básně zbavené ideologie, kterými také rebelovala proti osudu ženy ve stínu muže. Verše se pro ní staly „druhou kůži tvořenou ze slov", jak řekla v jednom rozhovoru.

První sbírka básní jí vyšla v roce 1973 a stejně jako další nesla poetické názvy, ve kterých vystupují slova jako ticho, měsíc, láska či světlo. Témata své tvorby v roce 1996 definovala slovy: „S přibývajícími léty jsem pochopila, co je konstantou mého života: vztah k přírodě.“

Po smrti manžela, který zemřel 1994 ve věku 81 let, začala Eva Strittmatterová zpravovat jeho literární pozůstalost. Pohlédnout do jeho tvorby i vztahu slavného spisovatelského páru nechala ve třísvazkovém díle Dopisy ze Schulzenhofu. Nové dosud nezveřejněné básně z posledních čtyř desetiletí shromáždila a před necelými dvěma lety vydala pod názvem Divoká hrušeň. Obsahuje i báseň Epitaf, ve které nemocná Strittmatterová jakoby předpovídala blížící se smrt. Její poslední sbírka Mezihra vyšla v Německu na sklonku loňského roku.