Výstavy testujeme na našich dětech. Jsou pokusnými králíky, ale i tvrdými kritiky, říká Adam Langer ze Sladovny Písek

30. červen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Adam Langer

I jako tip na letní výlet lze brát výstavu Leťme vysoko, kterou 1. července otevírá písecká „galerie hrou“ Sladovna. Zážitková a interaktivní výstava o lidské touze létat a o nebezpečí pádu má několik částí, ve kterých se děti i dospělí dozví leccos o historické touze létat anebo o konstruování létacích strojů.

„Na závěr si děti mohou samy zkusit létat,“ říká kurátor a ředitel Sladovny Adam Langer, který ve vedení této instituce stojí necelé tři roky. Do Vizitky ho pozval Ondřej Cihlář.

Aktuální výstava Leťme vysoko je dalším projekt, ve kterém Sladovna zkoumá možnosti galerie pro děti a jejich rodiče. „Pokaždé znovu hledáme poměr mezi zábavou, zážitkem a poučením. Málokdy se nám stane, že výstava je po otevření hotová, náš lektorský tým reaguje na návštěvníky, baví se s nimi, expozici se stále snažíme udržovat živou,“ vysvětluje Langer.

Co je Sladovna? Sladovna Písek

„Výstavy taky testujeme na našich dětech. Jsou to pokusní králíci, ale i přísní kritici, kterým nakonec často chybí to, co bylo v sále během příprav, třeba cirkulárka,“ dodává s úsměvem s tím, že hra je ve Sladovně nástrojem pro to, aby se děti i dospělí odvázali a mezi předměty byli přítomní nejen tělem, ale i duchem.

Vymyslet a postavit kvalitní, sofistikovanou výstavu, při jejíž prohlídce se dítě jen tak mimochodem učí o životě mravenců, včel anebo třeba o české ilustraci, není jednoduchá věc. Jak Adam Langer ve Vizitce řekl, nutné je k tomu nasávat také zkušenosti kolegů ze zahraničí. Sám je od loňského podzimu členem výboru Asociace dětských muzeí Hands On!, „jeho“ Sladovna úzce spolupracuje s vídeňským dětským muzeem Zoom a sám má za sebou nedávné zkušenosti s italskou a japonskou muzejní scénou.

Není třeba tolik mluvit

Ve  spolupráci s divadelní společností TPO v toskánském Pratu nacvičila Sladovna představení s názvem Děti Lví srdce, v němž se propojil silný příběh se špičkovou projekcí na podlahu. Děti do příběhu vstupovaly jako herci. V Pratu se představen hrálo 30 dní a jako průvodkyně nejmenších v něm vystupovaly tanečnice. V Písku se do české verze zapojili zaměstnanci Sladovny včetně Adama Langera, lektoři a několik lidí z HAMU. „Děti zveme do příběhu promítaného na podlahu a musí se chovat hrdinsky, jinak příběh nedopadne dobře. Když jsme hráli potřetí, snažili jsme se do projekce pozvat holčičku se silnými brýlemi, na první pohled outsiderku. Ona to odmítala. Nakonec ji do příběhu pozvali ti největší sígři z celé party. A ona šla. Když se ukázalo, že hru vlastně nemusíme řídit, byl to pro nás velký zážitek,“ líčí Langer.

Vstup do galerie Sladovna Písek

Z workshopu v Japonsku si saze odvezl zkušenost s vedením skupiny dětí ze školky, které nejsou zvyklé na neorganizovaný pohyb a zároveň nerozumí principu tlumočení. „Byla to obří škola telepatie a došlo mi, že ve skutečnosti si toho vlastně vůbec tolik říkat nemusíme.“

V čele písecké Sladovny je sedmatřicetiletý Adam Langer necelé tři roky. Zároveň se podílí na přípravě jednotlivých výstav. „Odmala jsem spoustu času trávil v divadle, táta a jeho druhá žena jsou divadelníci. Chodili jsme často do Divadla v Řeznické. Když představení skončilo, pódium bylo moje a bráchy, a tak jsme si na něm leccos vyzkoušeli,“ vzpomíná na dětské roky. Ve Sladovně tak spojil celoživotní l lásku ke kultuře s ekonomickým vzděláním.

Poslechněte si celou Vizitku, ve které Adam Langer popisuje, jak se Sladovna poprala s koronavirovou krizí anebo jaké galerie a muzea pro děti a dospělé podle jeho názoru stojí za to navštívit.

 

Spustit audio