Vystavuje sklo, módu i fotografie. Exponátem je ale i samotná novorenesanční budova UPM

V jednom z paláců na Hradčanech si můžete prohlédnout Gobelínový sál nebo pracovnu premiéra

• Upravit
• Smazat

Nedaleko Pražského hradu stojí Hrzánský palác, který patří mezi nejstarší domy na Hradčanech. První zmínku o stavbě na tomto místě máme z druhé poloviny 14. století, kdy se jejím majitelem stal stavitel Petr Parléř. V dalších staletích se měnili nejen majitelé tamější stavby, mezi které patřili například šlechticové, komorník císaře Rudolfa II. nebo svatovítská kapitula, ale také stavba samotná a její účel.

Historická budova Uměleckoprůmyslového musea v Praze se po rekonstrukci znovu otevřela v roce 2017. „Říká se, že architekt Josef Schulz tuto budovu navrhl jako Gesamtkunstwerk, to znamená komplexní umělecké dílo,“ vysvětluje Vladimíra Sehnalíková, kurátorka edukační činnosti Uměleckoprůmyslového musea v Praze. „Například knihovna vypadá úplně stejně jako po otevření muzea v roce 1901. Prohlédnout si v ní můžeme původní nábytek, který navrhl Josef Schulz. I v ostatních částech muzea je občas možné vidět jeho původní mobiliář, protože navrhl výstavní vitríny několika typů, které v rámci některých výstav využíváme, nebo nábytek do depozitářů na uschování předmětů,“ dodává Radka Potměšilová, PR manažerka muzea.

Interiéry historické budovy jsou bohatě zdobené |foto: Archiv Uměleckoprůmyslového musea v Praze

Návštěvníky muzea okamžitě upoutá foyer, slavnostní schodiště, bohatá štuková výzdoba nebo velká vitráž s alegorií uměleckých řemesel. „Budova je naším největším exponátem. Je krásnou ukázkou uměleckých řemesel konce 19. století, ať to jsou vitráže, malby nebo práce z kovu,“ popisuje Radka Potměšilová jeden z důvodů, proč muzeum zavedlo komentované prohlídky interiérů této historické budovy. Lidé se během nich podívají i do běžně nepřístupných prostor. „Teď se nacházíme v interních prostorách, kde máme malou výstavu o záchranném archeologickém výzkumu, který se uskutečnil při rekonstrukci muzea v letech 2014 až 2016. Účastníci komentované prohlídky mají možnost seznámit se s fotodokumentací tohoto výzkumu, ale i s průběhem rekonstrukce,“ říká Vladimíra Sehnalíková.

Interiéry historické budovy|foto: Archiv Uměleckoprůmyslového musea v Praze

S mými průvodkyněmi jsme vystoupaly po schodišti, abychom se podívaly do Votivního sálu. Zdobí ho například busty donátorů muzea, lunety nebo světelný objekt, jak popisuje Vladimíra Sehnalíková. „Když se podíváme nahoru, uvidíme světelný objekt manželů Miluše a Reného Roubíčkových, který René Roubíček věnoval muzeu při příležitosti jeho otevření po rekonstrukci. Objekt je přímo vytvořený pro tento sál.“

Čtěte takéBaroko, secese i Pragerův brutalismus. Pražský Smíchov jako výsledek urbanistické improvizace

S Vladimírou Sehnalíkovou a Radkou Potměšilovou jsme vystoupaly ještě o patro výš. „Stojíme na podestě třetího výstavního patra. Tyto prostory nebyly do rekonstrukce muzea přístupné návštěvníkům. Byly tady depozitáře, pracovny badatelů a kurátorů,“ vysvětluje Radka Potměšilová. Prohlídku končíme v přízemí, u vstupu do zahrady, která se po rekonstrukci rovněž otevřela veřejnosti.