Výstava Yoko Ono ve frankfurtské galerii Schirn

Po výstavě, na kterou jsem se vydala volky-nevolky, se potvrdilo: Yoko Ono není zajímavá umělkyně. Je pouze zajímavá. Plně souhlasím s New York Times, kde nedávno stálo: Yoko Ono není hezká a není jednoduchá. Její obrazy nemají vyhraněný styl, její hlas není melodický, její filmy nemají děj a nedávají smysl. Proto ji máme rádi.

A to je přesně ono s malým „o“. Pokusím se vám fenomén Yoko přiblížit. Snažím se být objektivní. Nebude to jednoduché, patřím totiž ke generaci, která jí nemohla přijít na jméno – tvrdilo se, že zavinila rozchod Beatles a to se neodpouští!

V hale výstavních prostor nás přivítají stromky, prohýbající se pod popsanými lístky (Wish Tree), no budiž, řekneme si a vystoupáme do prvního patra. Stojíme před vchodem a máme dvě možnosti: buď projdeme závěsem z modrých korálků anebo točitými dveřmi z plexiskla. Zvolila jsem první, moudrá volba. Za zády slyším ránu a výkřik jedné staré dámy, která narazila: dveře jsou zabudovány ve válci, který nemá východ. Je to originální? Vtipné? Rozhodnutí přenechám vám.

Výstava je rozsáhlá a nabízí slušný průřez tvorbou všestranné Yoko Ono. Vidíme zde nejznámější objekty – bílé šachové figurky na bílé šachovnici, automaty na sladkosti, obsahující umělohmotné kuličky se vzduchem. Signované umělkyní je můžete mít za 50 centů. Na třech policích stojí 3 x 40 lahviček naplněných vodou, na každé z nich štítek se jménem slavné osobnosti – Yoko Ono stojí na druhé lahvičce zprava v horní řadě. Objekt s názvem You are water, I'am water nám ozřejmuje, že každý z nás obsahuje 80 procent vody a má tudíž stejné šance. Před mnoha objekty čteme výzvy: Prosím, dotkněte se! A tak se dotýkáme a posloucháme její a Johnovu hudbu a prohlížíme si filmy – ne do konce, některé trvají hodiny.

Na panelech jsme si přečetli, že se Yoko narodila v rodině japonského bankéře a nálety za druhé světové války přestála ve zdraví ve vlastním rodinném krytu. Studovala filozofii, hudební vědy a zpěv a první samostatnou výstavu konceptuálního umění měla v roce 1961 v New Yorku. O pět let později poznala Johna Lennona na své výstavě v Londýně. Následovalo období společného tvoření – hudba, filmy, performance – až do Lennovy smrti v roce 1980.

Pak Yoko Ono natáčela dál desky a věnovala se intenzivně svým starým i novým nápadům v konceptuálním umění. V posledních letech získala několik ocenění za životní dílo – za všechny jmenuji Zlatého lva v roce 2009 na Benátském bienále. Nutno se také zmínit o tom, že Yoko denně komunikuje na třech internetových platformách.

Yoko Ono. Half a Wind Show. Schirn Kunsthalle. Do 12. května 2013.