Výstava obrazů v saském Chemnitzu znovuobjevuje ruského malíře Alexeje Jawlenského

11. únor 2014

Do Německa přišel z Ruska, začínal jako realistický umělec, později už nezobrazoval skutečnost, ale pojímal umění jako meditativní proces – malíř Alexej Jawlenský. Objevnou výstavu nyní prezentuje muzeum v saském Chemnitzu.

Kde jsou ty doby, kdy se mnozí ruští umělci, kteří si to mohli dovolit, odstěhovali do západoevropských velkoměst, protože zde nalézali podnětnější prostředí? V Německu vyprchaly první světovou válkou a potom definitivně nacismem. V saském Chemnitzu nyní však znovu ožívají. Tamní muzeum Gunzenhauser, pojmenované podle soukromého sběratele umění, vystavuje obrazy ruského malíře Alexeje Jawlenského. Kurátor výstavy Thomas Bauer-Friedrich zpracoval darovaný fond:

„Svoji soukromou sbírku věnoval doktor Gunzenhauser městu Chemnitzu v roce 2003. Zahrnuje i 75 obrazů od Alexeje Jawlenského. A k tomuto jádru, které již samo o sobě reprezentuje malířovo dílo, jsme přidali 19 zápůjček, takže představujeme přes 90 prací, které vznikly mezi rokem 1906 a 1937.“

Exponáty jsou rozmístěny v jednom ze tří pater architektonicky význačné funkcionalistické budovy muzea, která byla původně spořitelnou a před několika lety byla přestavěna, aby se vytvořil prostor pro nadaci sběratele umění Alfreda Gunzenhausera.

03060102.jpeg

Obrazy Alexeje Jawlenského jsou v Chemnitzu prezentovány veřejnosti již podruhé. Poprvé zde umělec vystavoval ještě za svého života v roce 1923. I proto nese výstava název Jawlenskynovýma očima. Víceznačný název je ale zároveň narážkou na malířův styl, který se postupem času měnil.

Z realistických portrétů byla nakonec veskrze konstruktivistická hlava

„Jawlensky začal jako realistický umělec, takový přišel z Ruska do Německa. Maloval zpočátku realistické portréty. Později už nezobrazoval skutečnost, ale pojímal umění jako meditativní proces a snažil se proniknout k jádru, k duši člověka. Chtěl vyjádřit, co myslí a cítí při pohledu na člověka. Svoji roli tu hrála i jeho zbožnost. A tak zhušťuje, abstrahuje, až nakonec zbude veskrze konstruktivistická hlava.“

Jawlenského umělecký odkaz se zachoval z větší části ve Švýcarsku a v Německu, protože ruský malíř tu prožil podstatnou část svého života. Narodil se v roce 1864 v rjazaňské oblasti jako syn plukovníka z rodu dědičné šlechty. Vedle kadetky studoval i na Akademii umění v Petrohradě portrétní a figurální malbu. Připojil se k umělcům okolo Ilji Repina, a ti ho seznámili s francouzskými impresionisty.

Zájem o moderní západní umění ho přiměl v roce 1896 přestěhovat se do Mnichova, kde byla věhlasná malířská škola. Spřátelil se tam s mnoha soudobými umělci, mimo jiné s krajanem Vasilijem Kandinskym.

Krajiny obměňuje několiksetkrát

03060103.jpeg

„Hluboký zlom jak v jeho životě, tak v jeho umění znamenala první světová válka. Jako ruský občan byl vykázán z Německa, měl 48 hodin na to, aby zemi opustil. A je nápadné, že od roku 1914 pracoval v sériích, byl jedním z prvních, kdo tak činili, tvořil postupně různé cykly. Hlava a postava z jeho obrazů mizí, věnuje se krajinomalbě a obměňuje své krajiny několiksetkrát. Teprve ke konci války se znovu objevují hlava a figura.“

Ve švýcarském Locarnu poznal malíř po válce Rainera Mariu Rilkeho a při lázeňském pobytu v Piěšťanech, kde se léčil z artritidy, Alfonse Muchu. Nacisté mu v roce 1933 zakázali vystavovat. V roce 1941 Alexej Jawlensky zemřel a byl pohřben na ruském pravoslavném hřbitově ve Wiesbadenu.

Výstava obrazů ruského malíře Alexeje Jawlenského je v Muzeu Gunzenhauserk v saském Chemnitzu k vidění až do 27. dubna.

autoři: Helena Petáková , Maria Hammerich-Maier
Spustit audio