Výstava O svitku představuje desetinu svitků ze sbírek Židovského muzea v Praze
Nová výstava Židovského muzea v Praze nazvaná jednoduše O svitku představuje zhruba jednu desetinu z necelých 600 svitků, které jsou uloženy v muzejních sbírkách. Užití starobylé knižní formy svitku je dnes v Evropě specifické pouze pro židovskou kulturu, s níž Židovské muzeum v Praze po celý tento rok soustředěně seznamuje českou veřejnost v rámci Roku s židovskou kulturou - projektu k oslavám stého výročí svého založení.
Výstava O svitku probíhá od 22. června do 26. července v Galerii Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha (zadní trakt Španělské synagogy). Otevřena je denně od 9:00 do 18:00 hodin mimo soboty.
Podobu svitku si v židovské kultuře uchovává především svitek Tory (Pentateuchu), ústřední obřadní předmět judaismu. Z pergamenového svitku je v synagoze předčítána také biblická kniha Ester a některé další texty. Na výstavě jsou zastoupeny všechny typy obřadních svitků, jejichž krása spočívá především v kaligrafii hebrejského písma. Největší pozornost je věnována privátním svitkům Ester, které na rozdíl od těch synagogálních bývají zdobeny, například ornamentálním dekorem nebo celými cykly ilustrací k příběhu Mordechaje a Ester. Svitky Ester zdobené akvarelem, perokresbou i rytinami dostaly na výstavě jedinečný prostor, který divákovi umožňuje potěšit se jejich krásou doslova v celé délce, dosahující i několika metrů. Zdobené svitky Ester ve sbírce Židovského muzea pocházejí z Itálie, Nizozemí, Německa a Čech z doby od 17. do 20. století.
Jelikož my jsme zvyklí používat knihy a málokdo z nás měl někdy v ruce svitek, položila jsem několik otázek kurátorce výstavy Olze Sixtové:
Tóra je poměrně rozsáhlá kniha. Jaké délky dosahují svitky Tóry, když se rozvinou?
"Z těch svitků, které jsou tady vystaveny, ten větší svitek měří 34 metrů a menší 24 metrů. Jsou dlouhé, jedná se o sešité pásy pergamenu. Dnes se většinou pergamen připravuje z hovězí kůže, text se píše na volné listy a potom se to sešívá šlachou z košer zvířete. Nakonec je svitek navinut na dřevěné tyče, kterým se říká stromy života."
Tóra bývá navinuta na dvě tyče, kniha Ester má to navíjení jiné - jak vypadá?
"Protože Esterky jsou menší, většinou měří jen pár metrů, zhruba od 2 do 5 metrů, tak jim stačí jen jedna cívka a pro některé z nich máme dochovaná i pouzdra. Buď to jsou pouzdra ve formě tubusů s uzávěry, nebo to jsou pouzdra s navíjecím mechanismem, kdy se Ester rozvíjí z pouzdra, kde je taková spára."
Kromě svitků Tóry a Ester jsou na výstavě i menší svitky. Jaké to jsou?
"Kniha Ester se čte o svátku Purim na památku šťastného zakončení ohrožení, které způsobil Židům v Persii zlovolný Haman. A po vzoru svátku Purim a po vzoru knihy Ester, která se o svátku Purim čte, se vyvinul zvyk, že když někdo prošel podobným ohrožením života, sepsal potom ten svůj příběh v literární podobě pro své potomky, aby ho předčítali během výroční oslavy k té události. My máme ve sbírce Židovského muzea necelou desítku těchto rodinných svitků, ta nejstarší událost se odehrála roku 1622 v Praze a nejmladší v roce 1866 v Sušici. Většinou to jsou příběhy, kdy hlavní hrdina je ohrožen vnějšími nepřáteli, jako třeba úřady. Ten nejdojemnější svitek vypráví příběh o tom, jak se v Golčově Jeníkově v roce 1817 zřítila část domu a zavalila dvě děti. Když z nich odklidili trosky, děti byly naprosto netknuté a vyvázly bez úhony. Příběh této zázračné události jejich otec sepsal."
![Svitek rodiny Jampls-Segal, Praha, (po) [5]481 / 1721, rukopis a perokresba na papíru](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/lightbox/public/images/00413387.jpeg?itok=Ii-D0aNy "Svitek rodiny Jampls-Segal, Praha, (po) [5]481 / 1721, rukopis a perokresba na papíru | foto: © Židovské muzeum v Praze")
Svitek si svou inspirativnost uchovává i pro moderní výtvarné umělce, ať už vytvářejí výtvarný doprovod ke knize Ester, nebo se formou svitku a jeho tradiční výzdobou nechávají ovlivnit v původní tvorbě. Přitažlivost této formy dosvědčuje ručně kolorovaný tisk od avantgardního ruského židovského výtvarníka El Lissického (1890-1941), vydaný v Moskvě roku 1917. K tomu Olga Sixtová uvedla:
"Svitek obsahuje veršovanou legendu v jidiš z pera Mošeho Brodersona. Obsah toho příběhu má vazbu k Praze, ale je to imaginární příběh o zamilování pražského muže do pekelné princezny a příběh špatně končí. Text je vybaven ilustracemi El Lisického, které prokládají text v skoro každém textovém sloupci, a navíc ten exemplář Židovského muzea v Praze je ručně kolorován samotným výtvarníkem."
Na výstavě jsou představeny také návrhy ilustrací ke svitku Ester, které v posledních měsících vznikly v mobilní dílně výtvarníka a divadelníka Matěje Formana v jižní Francii. Jeho akvarelové skici by měly v budoucnu vést k vytvoření celého cyklu ilustrací ke knize Ester.
Výstavu O svitku volně doprovází instalace Markéty Vogelové-Cudlínové v Libeňské synagoze, kterou lze navštívit do 6. července 2006. Autorka tam vedle souboru velkoformátových olejomaleb vystavuje také monumentální, zhruba dvanáctimetrový textilní svitek s tématem zrození pouště. K tomu Olga Sixtová dodala:
"Markéta Cudlínová studovala v Izraeli výtvarnou školu a asi jedním z nejsilnějších zážitků pro ní byly vizuální vjemy z pouště. Ten svitek je inspirován prvními kapitolami knihy Genesis a putováním Izraelitů pouští."
Křehkost vystavovaných exponátů je důvodem omezeného trvání výstavy, která je v Galerii Roberta Guttmanna v Praze otevřena po dobu pouhých pěti týdnů.
