Výstava jako encyklopedické heslo

11. listopad 2002

Svobodní zednáři - přitahují Vás, ale přitom o nich vlastně moc nevíte? Provokuje Vás tajemství, které je obestírá? Jestli se o tomto hnutí chcete dozvědět víc, můžete navštívit výstavu Svobodné zednářství, která se koná do 17. listopadu v jídelnách Obecního domu.

Svým komorním rozsahem Vás nevyčerpá na zbytek dne, dozvíte se tu dostatek informací o vzniku, některých rysech a činnosti tohoto společenství. Kromě přehledných informací a fotografií na panelech jsou tu vystaveny i "reálie" - symbolické předměty užívané svobodnými zednáři, které uvolnilo Zednářské muzeum v Bruselu a Středisko laické činnosti Valonské Brabantsko pro putovní výstavu po Evropě. Tato část výstavy, sbírka "k pokoukání" je u nás zcela jedinečná.

V řadách svobodných zednářů byl i Alfons Mucha (na snímku ve svém pařížském ateliéru)

K části informační bych připojila několik poznámek. Nejprve se zde definuje Svobodné zednářství (jako iniciační společenství, filozofická a filantropická organizace) a potom sledujeme historii organizace a vznik kořenů nenávisti, která se vůči tomuto společenství vytvořila. Pozornost je věnována také domnělé souvislosti s judaismem a smutným protijudaistickým a protizednářským tažením za druhé světové války. Překvapivá je také část, ve které se dozvíme, které osobnosti byly jejími členy, a ve kterých událostech se organizace angažovala a působí dodnes.

Problematickou částí je sebevymezení společenství vůči církvi a vůči náboženství obecně, kam se náhle vkrádají emoce. Autoři se ze všech sil snaží bránit jakékoliv souvislosti zednářů s náboženstvím. Berou jeho poněkud vulgarizovanou definici a ukazují, že zednáři tyto rysy nemají. Přesto po projití výstavy nelze přehlédnout některé náboženské rysy, které zednářské společenství provázejí. Operují totiž běžně s pojmy jako rituál, ritus, iniciace, stupně zasvěcení, chrám, profánní či postava velkého architekta všehomíra.

Poslední skvrnka na lesku jinak zajímavého podniku padá na hlavu českých organizátorů. Vůbec by nevadilo častěji nahlédnout do pravidel českého pravopisu. Myslím, že například protižidovská satira nemá s chlupatými satyry nic společného, ne?

autor: mat
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Sestru se mi nikdy nepodařilo dočíst. Citlivého člověka jsem poslechla až do konce.

Iva Jonášová, ředitelka Vývoje a výroby

citlivy_clovek.jpg

Citlivý člověk

Koupit

Nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Jáchym Topol získal za tento titul Státní cenu za literaturu.