Výšivky, které odrážejí život ve městě. Není to žádný relax u televize, jedna zabere i šedesát hodin, říká Ivana BRO Kocmanová
Nejnáročnější je vyhmátnout nosný motiv, samotné vyšívání už pak jde rychle, říká Ivana Kocmanová o tvorbě „městských“ výšivek, které s úspěchem prezentuje pod značkou BRO. Kromě toho se ale věnuje práci v rodinném nakladatelství a pečuje o dvě dcery. Jednu z nich si s manželem přivezli z konžského sirotčince. Do Vizitky ji pozvala Alena Rokosová.
Mobilní telefon Ivany Kocmanové je neustále plný fotografií. Ivana si na ulici fotí zajímavě oblečené lidi, jejich styl, gesta. Jejich energie jí slouží jako inspirace pro autorské výšivky. Jsou pestrobarevné, detailní a zachycují i grimasy v obličeji, což je pro Ivanu nesmírně důležité. Dokonale zkrátka odrážejí jejího kosmopolitního ducha, stejně jako ho odráží její umělecká přezdívka BRO. Nejedná se přitom o „bráchu“, jak by se mohlo zdát v kontextu její náklonnosti k New Yorku, ale o první tři písmena slova broder, což je francouzsky vyšívání.
Francouzština, má láska
Do Paříže kdysi odjela za studiem jazyka. Zůstala tři roky, francouzsky se naučila dobře a čas strávený v této zemi počítá mezi nejdůležitější životní momenty. Ve frankofonní části Kanady vystudovala reklamní design, francouzštinu použije i při práci v rodinném nakladatelství Axióma, které se specializuje na dětskou tvorbu. Nakladatelství věnuje čas většinou po večerech, dopoledne vyšívá. „Bývá totiž lepší světlo,“ usmívá se.
Je tu ovšem ještě jeden důvod, proč Ivana Kocmanová velebí znalost francouzštiny. I díky jazykové vybavenosti si totiž mohli s partnerem adoptovat z konžského sirotčince malou Beatrice. O adopčním procesu dnes mluví jako o martýriu: děvčátko, které žilo v naprosto nevyhovujících podmínkách, si chtěli vzít ve věku devíti měsíců. K setkání ovšem došlo až o dva roky později. Dnes je Beatrice deset let, má radostnou povahu, mluví česky a hrdě se hlásí k africkému původu.
Značku BRO založila Ivana Kocmanová v roce 2018. Název přišel rychle, potřebovala totiž založit instagramový profil. Stejně rychle pak přišel zájem galeristů. Pak ji přijali na prestižní přehlídku Designblok. „Hodně mi pomohl,“ konstatuje. „Výšivka byla dlouho v povědomí jen jako aktivita, které se člověk věnuje večer u televize, když uspí děti. Najednou jsem ji vynesla na přehlídku, stala se součástí českého designu. Cítila jsem, že pak ji lidi začali brát vážněji,“ konstatuje žena, jejíž práci nedávno do své sbírky odkoupila Moravská galerie v Brně.
V New Yorku se lidé ptají, v Praze se straní
Do kolekcí zařazuje vždy jen pár kousků výšivek, jejich výroba je totiž časově nesmírně náročná. „Jednu výšivku z poslední kolekce Ordinary Folk jsem dělala zhruba padesát až šedesát hodin,“ konstatuje, přičemž nejnáročnější je podle ní vyhmátnout nosný motiv. Pak přijde na řadu skicování, přenášení na látku, samotné vyšívání jde pak poměrně rychle, přičemž někdy dává dohromady postavy, které by se na ulici nemohly potkat.
Ve Vizitce mluvila nejen o své lásce k Paříži, ale také k New Yorku. V brooklynské čtvrti Bushwick před několika lety své výšivky vystavila na zeď jedné z bývalých továrních hal. „Lidi se zastavovali, ptali se, dělali zkrátka to, co u nás vůbec není zvykem,“ vzpomíná BRO. „V České republice jsou návštěvníci akcí, na kterých výšivky prezentuji, raději, když stojím opodál. Neradi se ptají na věci, o kterých nic nevědí, mají asi pocit, že se shodí, když se budou ptát. Což je ale nesmysl.“
Související
-
Hranice jsou pro mě téma dodnes. Kdykoliv je přejíždím, nemám dobrý pocit, říká výtvarník Libánský
Vlasy a vousy jako abbé Faria, postava z filmu Hrabě Monte Christo, přinesly Jaroslavu Libánskému jeho druhé jméno. Chtěl být lesníkem, nakonec však převážilo umění.
-
Lásku, respekt a zdraví jsem si vyšila, říká výtvarnice Barbora Bálková
Když už slyším něco, co se mnou zahýbe, musím to ve své tvorbě zpracovat. Nejsem aktivista ani politička, nežiju ale ve vzduchoprázdnu.
-
Výtvarnice Vendula Chalánková: V první vlně pandemie mi docházelo lepidlo, ve druhé papír
Vendula Chalánková je spoluautorkou jednoho z vítězných návrhů pro aktuální projekt zvaný Městská galerie, který by rád oživil brněnskou čtvrt Cejl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
