Vypravte se za Modrým ptákem do Stavovského divadla, poletíte do Zahrady vzpomínek a Země štěstí

25. listopad 2015

Nejznámější text vlámského symbolisty a nositele Nobelovy ceny Maurice Maeterlincka nazvaný Modrý pták je jednou z nejpůsobivějších alegorií světové literatury. Činohra Národního divadla v Praze uvádí divadelní adaptaci díla na scéně Stavovského divadla. Režie se ujal Štěpán Pácl.

Režisér Štěpán Pácl a dramaturg Jan Tošovský zkrátili rozsáhlé Maeterlinckovo dílo do zhruba dvou hodin, vše podstatné však zůstalo. A tak se před námi rozvíjí dlouhá cesta za hledáním štěstí, které končí tam, kde začalo. Ústřední dvojice dětí Mytyl a Tyltyl v podání Filipa Kaňkovského a nové posily souboru Pavlíny Štorkové leží na začátku inscenace na forbíně, on na stole, ona pod ním. Je noc před Štědrým dnem a děti nemohou spát. Vběhnou přes napůl zvýšené orchestřiště k prvním řadám diváků a směrem k nám se dívají do oken bohatých lidí, kterým Ježíšek letos určitě něco přinese.

Znenadání se objeví víla Béryluna V působivém podání Lucie Juřičkové je to elegantní dáma v modrém kostýmku - a posílá děti hledat modrého ptáka, na cestu jim dává diamant. Když jím Tyltyl pootočí, nadzvedne se železná opona za stolem a na forbíně se objevují duše zvířat a věcí, které budou hlavní hrdiny na cestě doprovázet. Je tu Cukr Radúze Máchy, tedy bílá panenka s krajkovými šaty a růžovým balónkem, který občas práší a pláče cukr. Chléb Jana Bidlase vypadá jako pekař, trousí patetická moudra i drobky - třeba když se chvěje strachy. Ze zvířat se objevuje Králík Patrika Děrgela a hašteřící se dvojice - člověku vždy věrný Pes Pavla Baťka a úlisný Kocour Saši Rašilova.

03518406.jpeg

Kocour je v černém, v lesklém kožichu a s tmavými brýlemi, Rašilov ho hraje jako šviháka, který pořád pletichaří a škodí. Chodí hrdý a vzpřímený, nesmířený s tím, jak si lidé kočky ochočili. Protikladem je mu Baťkův Pes, o kterém Kocour tvrdí, že je sluhou lidí. I proto má herec rudý lokajský oblek a bílé rukavice. Na psí podstatu ukazují jen husté licousy. Batěk, další nováček souboru, je v neustálém předklonu a po scéně se pohybuje podivnými přískoky. Za normálních okolností by snad taková postava byla komická. Když však vidíme, že Pes zůstává člověku věrný i ve chvílích, kdy ho člověk od sebe odhání a bije holí, dojímá dvojnásob.

Na cestu děti vyrážejí teprve, když se objeví jejich průvodcePrůvodcem je Světlo v podání Jany Pidrmanové. Ta je v dlouhých lesklých šatech, má bílou paruku a v ruce svítící tyč. Opona se zvedá a ocitáme se v Zemi vzpomínek, kde na děti čeká babička a dědeček, neboli Johanna Tesařová a Václav Postránecký. Scénu Andreje Ďuríka tvoří stěny poseté šestiúhelníky, které rostou po obou stranách jeviště i na nad ním a prostor tak ze tří stran ohraničují. Zadní plán se v průběhu inscenace mění, chvílemi také otvírá a dává prostor videoprojekci. Scéna je doplněna o další detaily, v Zemi vzpomínek ze stěn rostou židle a stoly, v Zahradě štěstí prosvítí zadní plán jasné modré světlo.

03518408.jpeg

V tomto prostoru se Páclovi a hercům podařilo vdechnout každému obrazu svébytný ráz a stylScéna u babičky a dědy je nesentimentálně lidská a citlivá. V Paláci Noci se Pidrmanová mění z postavy Světla na Noc a za pomoci svých dvou dětí předvede komickou kreaci. Herečka záměrně přehrává a afektovaně gestikuluje a její potomci tyto pohyby opakují. Zlo se tak ukazuje jako trapně patetické a směšné. V lesní scéně se jako stromy vracejí Postránecký, Tesařová nebo Mácha - jsou to vousatí starci s deštníky, kteří mají plnou pusu řečí o odplatě lidem, sami se však na nic nezmůžou. Postránecký a Tesařová se objevují i v Zahradě štěstí.

Postránecký symbolizuje nejpřízemnější pozemská štěstí. Herec má barevnou havajskou košili a je tak blažený ve svém bohatství a zahálce. Vidíme i další přízemní štěstí v jejich marnivosti. Mají dva nákupní košíky plné plastového zboží. Pácl tu nijak dál nemoralizuje a není násilně doslovný, záhy přicházejí Štěstí domova. Jejich vůdce Tesařová i ostatní štěstí mají letní sportovní oděv, pinkají si a teprve tady začínají Tyltyl a Mytyl chápat, v čem pravé štěstí spočívá. Přes setkání s Mateřskou láskou a scénou s ještě nenarozenými dětmi přicházejí zpátky domů. Zdá se, že modrý pták jim po celou dobu unikal, jen nenápadně si různé postavy po celou dobu pohrávaly s modrými peříčky, které poletovaly scénou. Hra se uzavírá na forbíně, kde začala, u maminky a tatínka, u sousedky Berlingotové tak podobné víle Béryluně a její uzdravené dcery.

03518417.jpeg

Páclovi se podařilo otevřít bohatý Maeterlinckův příběh jemně a v náznacích, je to svět divadelně kouzelný a okouzlující. Inscenace je navíc skvěle obsazená. Pavlína Štorková jako Mytyl je plná energie, trochu bláznivá a do všeho hrr, Filip Kaňkovský je vážnější - je to starší bratr a ochranitel. Velmi chytře je doplňuje Pavel Batěk, vyniká Postránecký a daří se i hercům v menších rolích, třeba Máchovi nebo Děrgelovi. Vše výrazně doprovází hudba Jakuba Kudláče. Malá kapela hraje naživo v orchestřišti, hudba je na začátku rozjuchaná a cirkusová, pak se zklidňuje, jednotlivé scény doprovází celý orchestr nebo jen jediný nástroj.

Modrý pták ve Stavovském divadle je velmi povedenou souhrou krásného a hlubokého textu, nápadité a nepřepálené režie a profesionálních hereckých výkonů. Je to pro nové vedení činohry Národního divadla zřetelná naděje a příslib.

autor: Josef Rubeš
Spustit audio