Vypátrat a vyfotit. Jevhen Nikiforov čtyři roky hledá sovětské mozaiky, které léta nikoho nezajímaly

20. září 2017

On Air

Kniha Decommunized: Ukrainian Soviet Mosaics je prvním pokusem zachytit specifický půvab mozaik, které byly v období 50. až 80. let na Ukrajině i v celém Sovětském svazu oblíbeným druhem umění. Rozsáhlé plochy na jinak jednotvárných budovách, vznikajících v bývalém SSSR jako na běžícím páse, pokrývaly stylizované obrazy šťastného života v socialismu z barevného smaltu, keramiky, skla nebo kamene. Po rozpadu Sovětského svazu se na ně pohlíželo buď bez zájmu, nebo jako na díla s výhradně ideologickým poselstvím. Dnes chátrají, mizí při přestavbách nebo je zakrývá reklama. Jevhen Nikiforov se jich rozhodl vypátrat co nejvíc.

Fotograf se o mozaiky zajímal od té doby, co si u něj nakladatelství Osnovy v roce 2013 objednalo fotografie pro knihu o ukrajinském umění šedesátých let. Po jejím vydání začal vyhledávat a fotit mozaiky v Kyjevě. Když Ukrajina na jaře 2015 přijala zákon o dekomunizaci, který zakázal komunistickou symboliku, začalo se mluvit o tom, že řada okrasných prvků obsahujících motivy spojené s komunismem bude muset zmizet. To ho povzbudilo, aby se své nové zálibě věnoval ještě soustavněji.

Jak se hledá mozaika?

Narazil při tom na skutečnost, že nikdo neví, kde všude vlastně mozaiky hledat – žádný celoukrajinský seznam není, mozaiky zpravidla nemají status uměleckých památek. Neexistuje ani žádná klasifikace nebo typologie mozaik. Pátral po nich proto pomocí Google Street View, četl staré sovětské časopisy o architektuře, vyptával se na blozích a fórech a scházel se s architekty a historiky umění.

Photographer Documents Disappearing Soviet Mosaics in Ukraine

Dnes má Nikiforov ve svém archivu zhruba tisícovku fotografií z 25 ukrajinských měst. Dohromady prý na cestách za mozaikami najel 35 000 kilometrů. Mozaiky se kromě center nacházejí často i v areálech továren nebo ve vědeckých ústavech, proto není lehké je objevit. Mnoho z nich před ním nejspíš nikdo nikdy nevyfotil. Navštívil i Krym, jen na území ovládané separatisty se nevydal, spolupracuje ale s tamními fotografy.

Individuální rukopis i jedinečná témata

„Prakticky v každém regionu se vyskytují jedinečné náměty, které najdeme jen tam. U moře jsou jiné než na Zakarpatí,“ řekl autor knihy v rozhovoru pro běloruský internetový magazín Travel 34. Autoři mozaik, kteří cestovali po celé zemi, měli také své rozpoznatelné postupy. Je velmi zajímavé poznávat rukopis stejných umělců v dílech, která spolu nijak nesouvisí a nachází se v různých částech Ukrajiny.“

Jméno autora, místo, kde se mozaika nachází, rok jejího vzniku a použitý materiál jsou jediné údaje, které v Nikiforovově knize najdeme. Doplňují je GPS koordináty, které mají případným zájemcům usnadnit nalezení mozaiky – prý je to praktické: i kdyby se kvůli nějaké další dekomunizaci znovu změnily názvy ulic a měst, mozaiky najdete spolehlivě.

Dvě stě fotografií je v knize rozděleno do osmi kapitol, vymezených zčásti tematicky (Lidé; Práce a industrializace; Historie a ideologie; Sport a zábava; Věda a vesmír; Lidové a národní motivy) a zčásti podle toho, na jakých budovách se mozaiky nacházejí (Malé architektonické formy; Mozaikové soubory). Každou kapitolu uvozuje stručný text, jenž čtenáře spíše než s čistě uměleckou problematikou seznamuje s obecným kontextem života v SSSR a tím, jak se v námětech mozaik projevují jejich ideologické poslání, dobové estetické představy a dobová každodennost.

Mozaiky jsou ukrajinské spomeniky

V něčem se kniha podobá publikaci Soviet Bus Stops fotografa Christophera Herwiga, fotícího po celém území bývalého Sovětského svazu autobusové zastávky, jež byly leckdy malými uměleckými díly. Přirovnat ji můžeme i ke knize Spomenik, obsahující snímky abstraktních památníků budovaných po druhé světové válce v bývalé Jugoslávii. Jejich autorem je belgický fotograf Jan Kempenaers. Jeho kniha i předcházející výstavy vzbudily právě o tento druh monumentální architektury velký zájem. Nevadilo ani, když poté znalci problematiky ukázali, že Kempenaersovy komentáře o vzniku a smyslu těchto památníků jsou leckdy nepřesné, nebo dokonce zavádějící.

Kyjev, Říční přístav, 1959–1961|foto: Yevgen Nikiforov

Styčné body má Nikiforovův projekt i s letos vydanou fotografickou knihou Looking for Lenin švýcarského fotografa Nielse Ackermanna a francouzského novináře Sébastiena Goberta. V ní najdeme fotografie porůznu odložených soch bolševického vůdce, které po roce 2014 na Ukrajině zmizely ze svých podstavců.

Monumentalita mimo čas a prostor

Kniha Decommunized: Ukrainian Soviet Mosaics je průkopnickým počinem, který vytváří předpoklady pro to, aby se všeobecně rozšířilo povědomí, že sovětské mozaiky byly díly s nepopiratelnou uměleckou hodnotou, ale také k jejich systematickému studiu. Neznamená to samozřejmě, že všechny mozaiky jsou vynikající umělecká díla, naopak jsou často nenáročné, až naivní, přesto ale mají svůj půvab. Pro úplnost musíme dodat, že veřejně přístupná databáze mozaik začala vznikat díky ukrajinské galerii Izoljacija už od roku 2014 nezávisle na práci autora knihy.

Nikiforov mozaiky zachycuje nanejvýš esteticky. Díla, která se často nacházejí na rušných ulicích, dokáže jakoby postavit mimo čas a prostor a dát vyniknout jejich monumentalitě. Pokud tu najdete snímek místa, které jste někdy viděli na vlastní oči, nebude se vám chtít věřit, jak jinak může mozaika na fotografii působit.

Pripjať, obchod Strumok, 1982|foto: Yevgen Nikiforov

Kvalita tisku a velký formát knihu příznivě odlišují i od známého českého atlasu normalizačního umění Vetřelci a volavky. Oba projekty ovšem jinak nejsou srovnatelné. Kniha Decommunized: Ukrainian Soviet Mosaics je autorským projektem jednoho umělce, rozsahu domácího projektu, který vznikal šest let a zahrnuje všechny druhy umění ve veřejném prostoru, ani jeho promyšlené koncepci, vyjádřené i v řadě doprovodných textů, se nevyrovná.

Největší nebezpečí je nezájem

Publikace, vydaná jen v angličtině, je ale graficky neobyčejně působivá. Na kyjevském knižním veletrhu Knyžkovyj Arsenal získala v květnu 2017 v soutěži o nejlepší knižní design první místo v kategorii uměleckých knih. Zábavným překvapením je přebal knihy, který se dá rozložit do oboustranně potištěného plakát formátu A2. Tvůrcům designu prý bylo líto využít ze snímku muzea spisovatele Nikolaje Ostrovského jen fragment, jenž se na obálku hodil nejlépe.

„Chci díla kvalitně zdokumentovat, aby si jich lidé všímali a měli zájem je chránit,“ řekl Nikiforov ukrajinské televizi Hromadske. Smysl dekomunizace jako takové fotograf nepopírá, má ale za to, že ve většině případů by bylo nejlepší řešení doplnit ohrožené dílo vysvětlující tabulkou. „Myslím, že vzniku nových totalitních režimů se můžeme vyhnout jen pomocí vzdělání,“ uvedl Nikiforov v rozhovoru pro stránky Art Ukraine. Můžeme dodat, že navzdory obavám většině mozaik na Ukrajině odstranění zatím nejspíš nehrozí – jejich nepřítelem je spíš lhostejnost nebo touha po zisku.