Vymýšlím si příběhy, abych pochopil okolní svět, říká oscarový režisér Bille August

Bille August
Bille August

Slavný dánský režisér Bille August přijel na pozvání filmového festivalu Febiofest do Prahy, aby při slavnostním zakončení převzal cenu Kristián za celoživotní přínos světové kinematografii a představil českým divákům svůj nejnovější film Šťastný to muž.

Držitel Oscara za nejlepší cizojazyčný film za film Pelle dobyvatel (1987) a dvou Zlatých palem z Cannes (Pelle dobyvatel a S nejlepšími úmysly) proslul především adaptacemi slavných literárních příběhů.

Plakát k filmu Pelle dobyvatel

Kromě jmenovaných to byly například snímky Dům duchů podle knihy Isabel Allendeové a Cit slečny Smilly pro sníh Petera Høega. Tentokrát August zfilmoval klasický román Šťastný Per dánského nositele Nobelovy ceny za literaturu Henrika Pontoppidana. O této knize podle režisérových slov spousta lidí tvrdí, že ji četli, ale ve skutečnosti ji opravdu četl jen málokdo. „Je ale skvělé, že po premiéře mého filmu se tento román stal znovu bestsellerem a drží se na žebříčku nejprodávanějších knih už půl roku,“ prozrazuje režisér. Díky filmu vyšel nedávno Pontoppidanův román mimo jiné i v čínštině. „Je to univerzální příběh dospívání, kterému rozumí všude na světě,“ dodává režisér, jenž je spolu se svým synem Andersem také scénáristou snímku.

Když chcete úspěšně adaptovat literární dílo do filmu, musíte být románu nevěrný.

Literární adaptace s sebou podle Augusta nesou vždy určité riziko, protože se musíte rozhodnout, jaký příběh budete vyprávět, a vyloučit všechno, co je pro film přebytečné. „Jenom tak můžete být věrný původnímu autorovi. V opačném případě vytvoříte jen ilustrace k literatuře, což na plátně nikdy nefunguje,“ dodává režisér a scénárista v jednom. „Šťastný to muž je příběh, který jsem v sobě nosil léta. Před osmi lety jsem si knihu Šťastný Per přečetl znovu, zdála se mi velmi důležitá a pocítil jsem, že už jsem dostatečně zralý na její filmovou adaptaci.“

Z filmu Šťastný to muž

V hlavních rolích snímku vyčnívají neznámí herci Esben Smed a Katrine Greis-Rosenthal. „Obsadit neznámé herce má obrovskou výhodu, jejich tváře si zachovávají určitou nevinnost a mají v sobě vnitřní čistotu, kterou kamera miluje,“ prozrazuje režisér, jehož filmové příběhy jsou založeny především na mezilidských vztazích. 

Bergmanovské inspirace 

Film vznikl zároveň se svou delší verzí v podobě televizního miniseriálu, což byl podle režiséra důvod, proč se jej nakonec podařilo zafinancovat. Při psaní i natáčení se August mimo jiné inspiroval zkušeností Ingmara Bergmana, který podobně najednou natáčel film a seriál Fanny a Alexander. Bergman si ostatně sám Bille Augusta vybral pro režii svého scénáře S nejlepšími úmysly, s nímž režisér nakonec vyhrál festival v Cannes.

Bille August: S nejlepšími úmysly

Podobně jako Bergman ve svých filmech, vycházel August při natáčení Šťastného to muže ze zkušenosti vlastního dětství a dospívání. Více než vztah k vlastnímu synovi, se kterým film napsal, mu však film připomíná jeho vlastního otce. „Můj otec byl velice přísný, jako otec Pera ve filmu, a já jsem v dětství často unikal do světa fantazie, kde jsem si vymýšlel různé příběhy, které mi pomáhaly rozumět světu, ve kterém jsem žil. A to samé vlastně dělám ve své filmařské práci.“

 Jednou zaplatíme za dnešní kult ega 

Per, který ve filmu prochází mnoha životními lekcemi, je podle režiséra podobný dnešním mladým lidem.

Bille August: Šťastný to muž

Ve svém prožívání je tak emocionálně nezralý, že nedokáže navázat žádný skutečný vztah. „Je to sociální mrzák a je sám sobě největším nepřítelem. Podobně žijí dnešní mladí lidé v sobeckém kultu selfies a vlastního ega, kdy se neustále jen honí za lajky na sociálních sítích. A jako zaplatil Per za své sobectví, zaplatí jednou dnešní mladá generace za to, že je tak sebevzhlíživá. Jakou cenu, to ale zatím nevíme.“ 

Tajemství spolupráce 

Tajemstvím úspěchu dánské kinematografie je podle Augusta v prvé řadě talent, ale také prostředí kolegiality a spolupráce mezi režiséry, kteří se podle jeho slov v Dánsku všichni navzájem podporují a inspirují. Jeho samotného však v počátcích zásadně ovlivnil právě český film: „Když jsem koncem šedesátých let viděl filmy Miloše Formana a Jiřího Menzela, jejich poetika mi naprosto vytřela zrak.“

Celé ArtCafé včetně hudebního výběru Martina Starého, který se tentokrát zaměřil na nadcházející hudební festivaly, si můžete poslechnout zde:

Spustit audio
autor: Tomáš Pivoda

Související