Výlet stárnoucího donchuána
Vidět své milenky po dvaceti letech může být docela za trest. Okružní vzpomínkově-detektivní výlet po dávných láskách podniká Bill Murray jako stárnoucí Don Juan ve filmu Jima Jarmusche Zlomené květiny. Kdysi jedinečné a božské ženy však dnes připomínají spíše listování bestiářem a svět se vůbec hrdinovi jeví jako prapodivné zoo.
Impulzem, který vyžene hrdinu Dona Johnstona ze staromládeneckého hnízda, je růžový anonymní dopis, který dostane od jedné ze svých bývalých přítelkyň. Po devatenácti letech se dozvídá, že je otcem. Neví ale, kdo je matkou. Soused a přítel Winston mu precizně naplánuje itinerář po dávných milenkách. K mapám mu přiloží i CD na cestu. Pohodová, nepřetržitě se linoucí hudba, se stává výrazným leitmotivem cesty. Don postupně navštíví čtyři ženy, aby nakonec zjistil, že žádná z nich nemůže být kandidátkou na matku jeho syna. Vrací se domů a jednomu tulákovi, kterého chvíli pokládá za syna, vyznává své krédo: minulost už nezměníš, proto si ji nevšímej; budoucnost ještě není, proto ani tu nezměníš; jediné, co má smysl, je žít pro přítomnost. Don po neúspěchu své mise upadá zpět do letargie a do své kožené lenošky v luxusním bytě. Zjistil, že návrat k minulosti, kterou opustil, už není možný. V každé z žen zbyl sice kus jejího kouzla, u každé ale dominuje určitý jiný druh vyšinutosti. Don proto rád prchá vždy zase o dům dál...
Bill Murray jako Don Johnston je především pozorovatel. To, co se kolem děje, sleduje jako pořad v televizi. Stále stejně kamenně, bez emocí, pouze svým neodolatelným smutným psím pohledem. Moc toho nenamluví. Nemáme proto šanci poznat jeho psychologii či vnitřní svět. Režisér Jarmusch podivně akcentuje marginální obrazy a klíčové okamžiky naopak bez problémů eliminuje. Libuje si v dlouhých záběrech, které mají pouze estetickou hodnotu. Snímek se proto odvíjí v pomalém tempu. Divák napjatě čekající na nějaké sdělení, zlom či vysvětlení, se nedočká. Vše je tu podivné, především ženy pozorované jakoby pod mikroskopem.
Ještě nejnormálnější z žen je Laura (Sharon Stone) živící se jako profesionální pořadatelka (nebo spíše pořadačka?) skříní. Je otevřená, vřelá, bezprostřední. O to podivnější je její vyzývavá mladičká dcera Lolita, která je schopná promenovat se po bytě nahá. Dora (Frances Conroy, kterou známe jako Ruth ze seriálu Odpočívej v pokoji) je tichá, zakomplexovaná a lehce vyšinutá žena s tajemstvím. Jakési vnitřní drama či nemoc se jí odráží na tváři díky jemné hře mimických svalů. Její domácnost je chladná a aseptická. Dora žije v moderním domku, který je vzorem staveb prodávaných její realitní kanceláří. Třetí adeptkou je "zvířecí komunikátorka" Carmen (Jessica Lange). Ve své lékařské praxi překládá traumata a vzkazy psích miláčků jejich páníčkům. Svou zázračnou schopnost získala od mrtvého psa. Není divu, že od takové postavy Don spěje dál k Penny (Tilda Swinton), která bydlí na samotě s bandou špinavých motorkářů a montérů. Drsní chlapíci dají Donovi co proto. Ten se už odřený, potlučený a špinavý vypraví k poslední návštěvě. Pátá "adeptka" však zemřela před pěti lety.
Snímek byl v Americe označen jako "fanny" a úžasně zábavný. Přitom humor v něm obsažený je spíše jemný a skrytý. Markantní je především zvláštní atmosféra jakési somnambulní vytrženosti a neskutečnosti podtržené režií, kamerou a hudbou. Nejvýraznější je však herecký výkon Billa Murraye. Oproti staršímu filmu Ztraceno v překladu, je Murray snad ještě topornější, mlčenlivější, gesticky i slovně úsporný, ale přesto velmi působivý. Příběh nepřináší žádné rozuzlení, vysvětlení ani vypointovaný závěr. Sympatické je atypické neamerické vyústění, které rozhodně není happyendem.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, stránky distributora
Zlomené květiny (Broken Flowers, USA, 2005)
Režie a scénář: Jim Jarmusch, kamera: Frederick Elmes, producent: Jon Kilik
Hrají: Bill Murray, Jeffrey Wright, Sharon Stone, Jessica Lange, Tilda Swinton, Chloë Sevigny, Frances Conroy, Julie Delpy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
