Výlet do zahrad imaginace. Matyáš Trnka mluví o cestě k animaci, dědových loutkách a festivalu, který rozšiřuje obzory

29. květen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Matyáš Trnka

V zahradách imaginace – tak se jmenuje velká interaktivní výstava, kterou si až do 26. června můžete prohlédnout v kutnohorské Galerii Středočeského kraje. Připomíná padesáté výročí úmrtí slavného českého výtvarníka Jiřího Trnky (1912 – 1969), o němž se hodně mluvilo také ve vltavské Vizitce. Hostem Markéty Kaňkové byl totiž Trnkův vnuk Matyáš.

Jiřího Trnku jeho vnuk Matyáš nezažil, a tak si k němu hledal cestu hlavně přes rodinné vzpomínky a také přes jeho tvorbu. Loutkami a ilustracemi byl obklopený doma, o svém dědečkovi se ale dočetl i v medailonku zařazeném do jedné encyklopedie. Od písmene T je to ale jen coby kamenem dohodil k S, a tak malý Matyáš kamarádům omylem ukazoval podobiznu teologa a filozofa Alberta Schweitzera. 

I tak ve Vizitce vzpomínal Matyáš Trnka na první setkání s Jiřím Trnkou, jehož velkou retrospektivní výstavu pojmenovanou V zahradách imaginace pomáhal připravovat. Matyášova cesta k výtvarnému umění však byla poměrně klikatá. Kvůli špatným známkám nešel na gymnázium, ale na obchodní akademii, potom pracoval čtyři roky jako počítačový technik. Práce ho, jak podotýká, velice bavila, poté se ale seznámil s lidmi, kteří ho propojili s výtvarným uměním. A hledání sebe sama skončilo. Po Vyšší odborné škole Václava Hollara vystudoval na FAMU animaci a dnes se věnuje tvorbě videí, instalací a objektů, kreslí (ačkoliv tvrdí, že s kresbou je na štíru dodnes) a připravuje také různé výstavy. Za sebou jich má už desítku. 

Mám štěstí, že jsem se narodil tady

„Z počátku jsem se vědomě vyhýbal loutce a dělal jsem i jiný typ animace, než se kterým je spojený můj děda,“ řekl ve Vizitce. „Nejsem primárně animátor, kreslíř ani grafik. Pokaždé mám napřed námět a pak teprve hledám, jakým způsobem se s ním vypořádám,“ vysvětluje svůj přístup k autorské tvorbě. Už několik let také spolupracuje s lidskoprávním festivalem Jeden svět, pro který připravuje vizuální styl včetně znělek. Spolupráce s týmem mladých nadšených lidí si velice pochvaluje – i proto, že mu práce rozšiřuje obzory a že vnímá pozitivní dopad, jaký akce může v konkrétních oblastech mít. „Vždycky si při tom uvědomím, jakou mám kliku, že jsem se nenarodil do maléru, že jsem se narodil na to nejlepší místo na světě,“ říká 

Vnuk Jiřího Trnky, Matyáš Trnka

O svém dědečkovi Trnkovi mluví jako o člověku, kterému se do umění podařilo vnést řadu nových principů, díky nimž jeho ilustrace ani dnes nepůsobí zastaralým dojmem. Při práci na výstavě v GASKu – pravděpodobně největší porevoluční přehlídce Trnkova talentu – se pak dozvěděl i několik nových informací. „V první části výstavy je jedna malá modrá místnost, v níž jsou dřevěné plastiky, které děda dělal jako volnou tvorbu. Vyráběl je bez vlivu okolí, čistě pro sebe, a právě tyto věci jsou dnes nejméně známé. Některé jsem neznal ani já,“ říká muž, který má nejraději Trnkou ilustrovaný Špalíček veršů a pohádek a také knihu Zahrada. Tu prý zná skrz naskrz.

Poslechněte si celou Vizitku, ve které Matyáš Trnka podrobně mluví o kontextu práce pro festival Jeden svět nebo o restaurování vzácných loutek pro výstavu v GASKu.  

Spustit audio