Výhoda animace? Jednoduše předá silné myšlenky, které by v hraném filmu mohly působit banálně, říká Jan Bubeníček
K animaci přivedla Jana Bubeníčka láska ke královně loutkové animace Hermíně Týrlové. 3D podobě animace se začal na profesionální bázi věnovat krátce po škole, dnes slaví světové úspěchy s rodinným filmem Myši patří do nebe. Ve Vizitce ale s Ondřejem Cihlářem mluvil i o tom, proč je dobré dělat o animaci krátkodobé výstavy.
Vedle Michaely Pavlátové a jejích studentek a studentů z Katedry animované tvorby FAMU je jméno režiséra a animátora Jana Bubeníčka „v branži“ aktuálně jedním z nejskloňovanějších. Spolu s Denisou Grimmovou totiž k životu přivedl příběh koprodukčního 3D animovaného filmu Myši patří do nebe, který sklízí úspěchy na české scéně i v zahraničí. Aktuálně je nominovaný na francouzského Césara. „Film se díky tomu znovu dostal do distribuce a teď ho ve Francii promítá 200 kin. Šance na výhru je malá, není běžné, aby ve Francii vyhrávaly jiné než tamní filmy. Ale už nyní je to skvělý úspěch. Naši producenti slaví,“ usmívá se.
Důvodů k úsměvu má Jan Bubeníček víc. Nedávno své brány v holešovické tržnici otevřela výstava Světy české animace, na níž pracoval jako kurátor a expert na 3D animaci. Na loutky, animační techniky, filmy, scénáře a rekvizity se přišlo hned první víkend podívat tisíc lidí. Zatímco dospělí i děti se na výstavě mohou dozvědět leccos nového z oblasti animačních metod i její historie, Jana Bubeníčka při sběru materiálů překvapilo, jak masivně se animace rozvíjí napříč obory. „Nechtěli jsme ji ukazovat jako konzervu, ale jako současnost se směrem do budoucna. Hledali jsme studia, která se zabývají filmovou i reklamní animací nebo animací do hudebních klipů a shromáždili jsme jich třicet. To je hodně, a zdaleka to není všechno.“
Hovoří k vám Karel Zeman
Touhu stát se animátorem pocítil Jan Bubeníček jako malý kluk, když v televizi poslouchal povídání Karla Zemana nebo Břetislava Pojara, u kterého později studoval animaci na FAMU. Záhy se připojila i láska k Hermíně Týrlové a po gymnáziu – to když se na FAMU chtěl hlásit i jeho kamarád – získalo vše reálné obrysy. Na škole se ke slovu dostal i Bubeníčkův praděda, spisovatel, ruralista a autor tzv. venkovské prózy Josef Holeček (1853 – 1929).
Kunsthistorik a pedagog František Dvořák prý tehdy při známkování přihlížel právě k literární tvorbě Holečka, což Janovi přineslo jedničky. Po absolutoriu ale přišlo lehké rozčarování, Krátký film Praha i zlínské ateliéry, které dávaly práci stovkám animátorů, zbankrotovaly a mladí animátoři se tak rozprchli k příbuzným oborům. Bubeníček se uchýlil k digitální postprodukci.
Ve Vizitce mluvil detailně o rozdílech mezi českou a americkou animací, o znovuzrození kresleného filmu, který musel ustoupit masivně úspěšnému 3D, a také o rotoskopii, což je speciální animační „překreslovací“ metoda s dlouhou historií, jež dala tvář úspěšnému Aloisi Nebelovi.
„Překreslování filmových figur je sice v kontextu animace hodně realistické, výtvarná stylizace ale zůstává. Vedlejším efektem také je, že v animáku můžete lidem přenášet silné myšlenky, které by v hraném filmu mohly působit banálně,“ konstatuje Bubeníček s tím, že sám se postupem času přenesl přes detailní mapování technické podoby animovaných filmů k důslednějšímu sledování jejich obsahu. Jestliže na škole pro ně byly etalonem kvality snímky Jana Švankmajera, dnes s dětmi radostně sleduje příběhy rodiny Simpsonovy a těší ho nápady nadité scénáře každičké epizody.
Související
-
Překážky v životě potřebuju, pomáhají mi zapojit kreativní myšlení, říká režisérka Daria Kashcheeva
Patnáctiminutový animovaný film Dcera o dívce, která potřebuje víc lásky, než se jí dostává, vznikl za pomocí ruční kamery a padlo na něj spoustu rolí toaletního papíru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
