Vychází kniha o uměleckém sdružení Osma, ke kterému patřili i Filla a Kubišta

28. březen 2014

Umělecké sdružení Osma a jeho okruh v letech 1900-1910 se stalo nejprve předmětem disertační práce amerického uměnovědce Nicholase Sawického. Nyní výsledky jeho bádání v archivech a v dobové korespondenci vyšly knižně pod názvem Na cestě k modernosti.

„Milý Kubišto! Dnes jsme si najmuli místnost. Prvního se vystavuje. Buď zde včas! Všechny věci přivez!... Nech všech a přijeď prvním vlakem. Je zde strašně málo času. Budeš mít jistý finanční užitek. Do Itálie můžeš pak kdykoliv. Jeď direktně do Prahy. Všichni jsou zde. Procházka přijede dnes večer. Filla, Kubín, Pittermann jsou zde. F. X. Šalda je pro nás upřímně nadšen…,“ tak psal Friedrich Fiegl Bohumilu Kubištovi u příležitosti výstavy skupiny mladých výtvarníků.

A tak začala Osma…

Ne, nebylo to takto jednoznačné, počátek umělecké skupiny se neváže ke konkrétnímu datu, dni ani hodině. Její existence ale jistě souvisí s počátkem dvacátého století, s posunem v duchovních proudech, ve vnímání nejen umělecké skutečnosti, ale změn tehdejšího světa vůbec.

Proto i umělce ve skupině Osma namísto „data vzniku“ či jednotného stylu, spojoval především společný entuziazmus a víra v pravdu výrazu nového umění.

Odškodné za prostřelené koleno pokrylo výdaje na první výstavu

Pro inspiraci měla skupina Osma širokou základnu, k níž patřil už El Greco, Cézanne, Munch, Daumier, tehdejší francouzské a německé umění, primitivismus přírodních národů a složitý řád a koncepce baroka či renesance. Temné síly nitra pronikaly na povrch v masivních tazích a ostrých barvách, tak jako v literatuře skrze slova Dostojevského či Tolstého, anebo ve filozofických úvahách Friedricha Nietzscheho.

Emil Filla, Bohumil Kubišta, Willy Nowak, Antonín Procházka, Otakar Kubín, Friedrich Fiegl, Max Horb, Emil Artur Pittermann-Longen – to jsou jména sdružení Osma. Pokud nahlédneme do dnešních soupisů nabídek aukčních síní, ceny obrazů právě těchto malířů jsou přinejmenším omračující. Situace na počátku dvacátého století byla ovšem podstatně jiná.

Když se mladí umělci někdy koncem roku 1906 rozhodli zorganizovat výstavu a založit nové výtvarné periodikum, samozřejmě jediné, co jim chybělo, byly finanční prostředky. Situaci vyřešila náhoda: když byl Willy Nowak pozván na hon jakýmsi venkovským učitelem, nešťastnou náhodou jeden výstřel strefil Nowaka do kolene. Odškodné ve výši 2000 korun stačilo k pronájmu prostor v Královédvorské ulici a výstava mohla 18. dubna 1907 začít.

Trojí národnost, jedna kultura

A co je v projevu umělecké skupiny Osma typicky pražské, z jakého úhlu mohli tito umělci specificky ovlivnit tehdejší umění? Souzvukem trojí národnosti v jedné kultuře, jak potvrzuje profesor a uměnovědec Vojtěch Lahoda:

„Typicky pražské je jednak to, čím jejich projev limitovalo konkrétní místo. Ale důležitější je fakt, že ona pražskost se určitě neprojevuje v nějakých vnějších estetických formách. Důležité je, že Osma byla dvou-, respektive tří národnostní skupina, že se tam v jazyce a národnosti prolínaly prvky české, německé a židovské. To je i pro umělecký projev Osmy před první světovou válkou příznačné.“

autoři: Milena M. Marešová , Helena Petáková
Spustit audio