Vybojovaná svoboda aneb České nezávislé divadlo

Nezávislé divadlo je pojem, který se v českém prostředí užívá od devadesátých let minulého století, kdy divadla nemusela být zřizována pouze státem či organizační složkou státu. V posledních několika málo letech se ale s tímto termínem setkáváme stále častěji, jelikož vznikají nová a nová uskupení a prostory. A to nejen v Praze. Jaká úskalí nese být nezávislým divadelníkem a naopak, jaké to má výhody, prozradili Lenka Havlíková, ředitelka Divadla X10, které působí ve Strašnickém divadle, Matěj Samec, umělecký šéf divadla ve smíchovské MeetFactory, a Roman Černík, ředitel Centra Johan, které provozuje plzeňský prostor Moving Station.

Na posilování a jistou nepřehlednost této sféry reagovali někteří divadelníci, v čele se Štěpánem Kubištou, založením Asociace nezávislých divadel. Místopředsedové Lenka Havlíková a Roman Černík uvedli, jaké jsou jejich hlavní cíle a co se jim za necelý rok fungování podařilo změnit. Matěj Samec do Asociace nevstoupil a vysvětluje, pro mnohé jistě provokativně, své důvody: „Podmínky pro divadelní tvorbu jsou u nás dobré… Navíc je nezávislých divadel mnoho, jejich tvorbu ani nezvládám sledovat.“ Lenka Havlíková a Roman Černík shodně upozorňují, že se nezávislá divadelní scéna nepotýká pouze se složitými možnostmi financování, ale také například s nedořešenými systémovými a legislativními procesy. Roman Černík navíc upozorňuje, že v regionech je situace odlišná - tedy podstatně horší - než v Praze.

V magazínu Slovo o divadle se dozvíte také, jak je možné oslovovat diváky a najít si své místo na stále se rozrůstající divadelní mapě. Ve Strašnicích a v Plzni například rozvíjejí komunitní rozměr, kdy není divadlo jen místem pro prezentaci inscenací, ale také místem pro setkávání a debaty.