Výběr z denního tisku, 9. září 2011

Pražské divadlo v Dlouhé se rozhodlo zahájit novou sezónu ruskou klasikou. Zuzana Drtilová v Mladé frontě Dnes konstatuje, že výběr Čechovových Tří sester se po výborné a neotřele zpracované inscenaci Naši furianti, zdál být skvělou volbou. O to větší ale přišlo zklamání. Představení hostujícího režiséra a uměleckého šéfa ostravského Divadla Petra Bezruče Martina Františáka kvalit Furiantů nedosahují ani zdaleka. Třem sestrám chybí nejen jasný výraz, ale i energie a švih. Rozvleklost a šeď života ve venkovském domě bohužel nakonec dostane nejen postavy na jevišti, ale i diváka, píše redaktorka a představení dala 50 procent.

Novinka v Dlouhé působí jako nedokončená skladba, to je už je kritika Hospodářských novin. Silně načrtnuté portréty postav i naznačený inscenační princip jsou v druhé půli představení stále méně zřetelné. Nad průměr ale inscenaci staví herecké výkony Jana Meduny v roli bratra Andreje a Heleny Dvořákové v roli Máši.

Marie Reslová jako výborné hodnotí divadelně nadsazené scény apokalyptické zábavy, křečovitého veselí a žvanění, jimiž se snaží všichni zahnat prázdnotu, která vzbuzuje úzkost. První polovina inscenace je svěžejší a lépe zkomponovaná. Zajímavý, ale ne úplně dotažený pokus o Čechova přesto stojí za vidění, uzavírají Hospodářské noviny.

Nejslavnější současný španělský režisér Pedro Almodóvar natočil svůj 18. film s názvem Kůže, kterou nosím a hodnotí jej dva české deníky. A vcelku příznivě.

Právo svůj článek nadepsalo titulkem Pedro je pořád sám sebou, zase překvapuje. Ve filmu ztvárňuje Antonio Banderas bohatého plastického chirurga Roberta, který se specializuje na transplantaci obličeje. Podle Věry Miškové jde i ve svých oficiálních výzkumech tak daleko, že kolegové přinejmenším zvedají obočí nad jeho etickou hranicí. Robert vězní ve svém domě ženu, které transplantoval kůži po celém těle. „Slavnému Španělovi přitom nikdy nejde jen o vyprávění děje. Podstatnější jsou myšlenky, jimiž se na jeho půdorysu zabývá,“ píše Právo.

Hospodářské noviny míní, že Almodóvar se filmem vrátil do 80. let, kdy jeho extravagantní opusy zabydlovali transexuálové, nymfomanky a homosexuální islámští teroristé. Jindřiška Bláhová v deníku srovnává režisérovy snímky s Larsem von Triedrem a tvrdí, že nový Almodóvarův film si třeba s takovým Antikristem provokativností nezadá. „Kůže kterou nosím je hlavně Banderasovým filmem, jenž tu dokazuje, jak snadno je možné na výjimečný talent zapomenout ve stínu Zorra a holywoodského manželství,“ přemítají Hospodářské noviny.

Na výstavu fotografií v Galerii Rudolfinum s názvem Kontroverze: právní a etická historie fotografie zvou Lidové noviny. Redaktor Tomáš Pospiszyl si všímá, že fotografie mají jedno společné: někdy v minulosti někoho šokovaly, urazily, naštvaly nebo pohoršily. Dnes si ale u řady z nich musíme přečíst vysvětlení, v čem s nimi byl vlastně problém. Pospiszyl upozorňuje, že expozice naštěstí není dryáčnickou přehlídkou nechutností a skandálů.

V galerii najdete 80 fotografií, většina z nich pochází z volné tvorby a mnoho z nich jsme už někde viděli. Jde například o fotografii Padající voják zachycující smrt vojáka. Diskutovalo se o tom, jestli jde o aranžovanou scénu, nebo skutečné zachycení okamžiku vojákovy smrti. Kritik kladně vnímá architektonické řešení výstavy v Rudolfinu.