Výběr z denního tisku, 26. srpna

Přehled tisku bychom dnes mohli pracovně nazvat „cirkus po cirkusu“, protože o vystoupení dvou hlavních zahraničních hostů festivalu Letní Letná píše většina deníků, a nadto přímo „Cirkus po cirkusu“ je titulek v Hospodářských novinách. Podle Magdaleny Čechlovské švédský Cirkus Cirkör i francouzský Compagnie XY udivují, napínají i lekají. Oba soubory prý ukazují, proč je klasický cirkus mrtvý, a co nabízí ten nový: emoce, příběhy, podobenství. Dechberoucí jsou v podání švédského cirkusu přemety na tyči, balanc na dlani siláka, vrhání nožů, chůze po střepech i žonglování z pusy do pusy (tam o tom vůbec nelze pochybovat). Přitom tyto dechberoucí výstupy „utkví hlavně kvůli té omáčce okolo, atmosféře a silným příběhům“. Zato vystoupení francouzského cirkusu Compagnie XY je prý „trochu z jiného těsta“, recenzentka má na mysli jejich „umění na hranici pozemní a vzdušné akrobacie“ – ani oni prý však neukazují pouze fyzické mistrovství. Že to je napínavé, o tom z následujícího popisu není pochyb: po hlavě padající akrobatka se zastaví v okamžiku, kdy se „její vlasy už už dotkly země, ale ještě předtím, než dozní hlasitý úlek z publika“.

I podle Zuzany Drtilové „Cirkus sice může přivodit infarkt, ale za risk to stojí“ – to je titulek z Mladé fronty Dnes. Vystoupení francouzského cirkusu Compagnie XY prý nemá chybu, nechybí ani hloubka a humor, podívaná přitom zůstává živelná a nadmíru zábavná a ukrývá v sobě nebývalou poezii. Artisté jsou prý někdy synchronizovaní a někdy vůbec ne, vše je promyšlené.

A Jana Machalická v Lidových novinách se zvláště věnuje tomu, že sedmnáct akrobatů tohoto francouzského souboru umí prostřednictvím svých těl sdělovat nejenom své pocity, ale také téma. S tělem prý dokážou neuvěřitelné věci. Recenzentka sleduje gradaci představení, nápady prý neberou konce. Diváci na středečním představení prý řičeli nadšením. Čtenáře zaujme i její srovnání: „létání a pyramidy české publikum zná ze cvičení vojáků na spartakiádě, ale to bylo jenom drezírování, i když trvalo zřejmě celé dva roky, dril bez ducha“. Compagnie XY prý samozřejmě umí a dělá víc.

Tolik téma cirkus.

Jinak Lidové noviny sledují tvorbu polské umělkyně, která přijíždí na Fresh Film Fest jako porotkyně: Katarzyna Kozyra se věnuje výzkumu ženskosti a podle Tomáše Pospiszyla má „pověst tvrdé ženy, která se nerozpakuje pustit do projektů, před kterými by se zastavil i tvrdý chlap“ – třeba natáčení skrytou kamerou.

Honza Vedral v Mladé frontě Dnes recenzuje album Lennyho Krewitze Black and White America: jakkoli „nemá hity na první dobrou“, jedná se „patrně o jeho vrcholné dílo“.

A na téže straně Klára Kubíčková píše o románu Michaela Cunninghama Za soumraku jako o „knize dokonalé, ale velmi depresivní“.

Právo věnuje největší materiál výstavě o Naumburském mistru, anonymním sochaři a architektovi v Evropě doby katedrál. Peter Kováč píše, že nikdy nebyla udělána lepší výstava o oslňujícím umění 13. století. Pro srovnání přivezli kurátoři (do Naumburku kousek od Lipska) mnohatunové sochy z francouzských katedrál, ale třeba i z Británie.

A Právo přináší zprávu, že Václav Postránecký načetl Honzíkovu cestu (vydal Popron Music). Toto vyprávění Bohumila Říhy o pětiletém chlapci, který jede poprvé sám vlakem za babičkou a dědečkem, je podle interpreta Václava Postráneckého „báječné a naprosto jedinečné“ a podle Práva se „i po sedmapadesáti letech těší velké oblibě“. Nicméně o tom, jaká byla pro audioknihu zvolena knižní verze – jestli ta předlistopadová, nebo ta upravená pro současného čtenáře –, se v listu nepíše.