Vstup do nového roku

30. prosinec 2005

Brány odjakživa někam vedly. Do města nebo z města. Do kláštera nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce. Ta brána, kterou mám na mysli, nebyla postavena pro člověka. Byla postavena proto, aby jejím středem prošel každý rok jednou - v den slunovratu - paprsek slunce. A aby všichni přítomní mohli oslavit, že nastal další rok. Ta brána je stará asi tři tisíce let a stojí na jedné náhorní planině v Bolívii. Je dokladem toho, že dávní předkové dnešních bolívijských Indiánů znali výborně astronomii. A také stavitelství a sochařství, protože kromě sluneční brány postavili kolem krásné paláce a sochy ohromné velikosti. Z nich jsou dnes jen rozvaliny. Jen brána slunce jakoby unikala času. I v dnešní době přicházejí Indiáni a zvědaví turisté, aby jedenkrát za rok viděli ten východ slunce.

Měřit čas - to bylo vždy touhou lidstva. My nemáme bránu, ale kalendář. Ten nám zase řekl, že se změnilo postavení Slunce a Země tak, že uplynul jeden rok. Slunce zase projde branou a budeme o rok dál!

Co si vezmeme na druhou stranu té brány, kterou zítra v noci pomyslně překročíme? Jsme s tolika skutečnostmi nespokojeni, o tolika věcech bychom jednoznačně řekli: To musí být rozhodně lepší!

Chtěl bych nám všem dát do vínku nového dne i roku myšlenku, která je vytesána na hrobce jednoho biskupa z 11. století v kryptě Westminsterského opatství:

"Když jsem byl mladý a svobodný a má fantazie neznala žádné hranice, snil jsem, že změním svět. Jak jsem stárnul a moudřel, zjišťoval jsem, že se svět nezmění, a tak jsem svůj záměr trochu omezil a rozhodl se změnit jen svou zemi.

Ale, jak se zdálo, nedala se změnit ani ta.

Když jsem dospěl ke sklonku svého života, podnikl jsem poslední zoufalý pokus a rozhodl se změnit alespoň svou rodinu, své nejbližší, ale ani to se mi bohužel nepodařilo.

A teprve nyní jsem si na smrtelném loži uvědomil, že kdybych nejdříve změnil sebe, šel bych příkladem své rodině, která by se také změnila.

Díky pomoci a povzbuzení své rodiny bych dokázal zlepšit svou zemi a - kdoví? - možná bych dokázal změnit i celý svět."

autor: Prokop Siostrzonek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.