Všichni patříme do ďáblova fanklubu, říká Jan Klata, režisér Fausta v Divadle pod Palmovkou

Nebe má problém, protože na zemi je peklo! V Experimentálním prostoru NoD uvádí Bibli 2

• Upravit
• Smazat

Nejslavnější kniha světa – Bible – už má svůj druhý díl. Nicméně nejedná se o knihu, ale divadelní inscenaci Bible 2, kterou uvádí v Experimentálním prostoru NoD v Praze v režii Janka Lesáka. V Bibli 2 se setkáme s Bohem i ďáblem v situacích, ve kterých bychom je rozhodně nečekali.

Příběh o učenci Faustovi představuje jeden z nejstarších evropských mýtů. V roce 1808 vyšel první díl tragédie Faust od Johana Wolfganga Goetha. Druhý díl Fausta, vydaný v roce 1832, už je považován spíše za kulturní a kritický esej než za divadelní hru. Inscenace Divadla pod Palmovkou vzniká podle překladu Otokara Fischera, který je zatím posledním úplným českým překladem obou dílů Goethovy dramatické básně.
Příběh Fausta má zprostředkovat pocit odcizení moderního člověka, ale zároveň jeho potřebu porozumět sobě samému a světu. Podle Jana Klaty je nutností, aby se divadelníci potýkali s předlohami, které jsou moudré, mnohdy moudřejší než režiséři nebo herci.

Goethova Fausta pokládám za základní text naší civilizace. Goethův Faust rozhodně předstihl svou dobu a předstihl i naši dnešní dobu, zejména pokud jde o druhou část, která je ve své formě i obsahu neskutečně moderní. Když jsme tu druhou část zde s celým tvůrčím týmem četli, byli jsme u vytržení, jaký kaleidoskop dojmů v nás vyvolala. Je to doslova divoká jízda.
Jan Klata

Čtěte takéJaký trest čeká toho, kdo se proviní? Duo SKUTR zdramatizovalo pro Národní divadlo Erbenovu Kytici

Jan Klata je ve světě znám svým osobitým přístupem ke klasickým textům, které se nebojí dekonstruovat a svérázně interpretovat. Integrální složkou jeho děl je hudba, pomocí níž motivuje herce k jiným výrazovým prostředkům než jen verbálním. Na pohybovém konceptu Fausta spolupracuje choreograf Maćko Prusak.

Pohybový koncept pro danou inscenaci formuji až na místě přímo s herci. Jak je v případě inscenací Jana Klaty obvyklé, je v nich spousta hudby. A hudba jde ruku v ruce s pohybem. A pokud jde o inspiraci pro daný koncept, tak ten vychází hodně z hudebních postřehů Jana Klaty, který zároveň předkládá i obrazové zdroje, klipy, fotografie nebo obrazy. Je pro něj důležité, aby herci byli schopni komunikovat nejen prostřednictvím slov, ale také těla.
Maćko Prusak

Za zvláště komplikovaný a jednoznačnému výkladu se vzpouzející je považován druhý díl Goethova Fausta. Jak ho tedy vykládá Jan Klata a jak podle něj ovlivňuje interpretaci dílu prvního?

Specifická struktura a obsah textu ve druhém dílu Fausta nás přesvědčily o tom, abychom přehodnotili náš postoj k dílu prvnímu. Ve Faustovi se vypráví o zvláštním, až snovém rituálním společenství pohledem Fausta a Mefista. A ty ostatní postavy mají – jak jsme si formulovali na zkouškách – tekutý ontologický status. Přemýšlet o druhém dílu Fausta v realistických kategoriích je naprosto milná cesta. Druhá část je fantasmagorie, která se přelévá a teče. Je to vnímání světa prizmatem, které si až nyní můžeme troufnout realizovat. Od herců to přirozeně vyžadovalo jiný přístup k práci, tedy větší flexibilitu v neustálé proměně identit.
Jan Klata

Faust je obrazem boje člověka proti všudypřítomnému zlu, které proniká do života lidí nejen v Goethově době, ale do života společnosti napříč epochami. Jan Klata tvrdí, že víra v ďábla nemá nic společného s tím, jestli věříme v Boha.

Mefisto je lákavá a atraktivní postava. Je sexy, je ironický, je zajímavý a není nudný. Obdivujeme ho, je nám sympatický anebo s ním soucítíme. Do naší kultury to neuvěřitelně proniklo. Nosíme trička s obrázky ďábla, necháváme si ho vytetovat, posloucháme ďábelskou hudbu. Zkrátka proniká do naší současné popkultury a my všichni patříme do ďáblova fanklubu.
Jan Klata