Všichni králové se mu budou klanět

Máme my Češi krále - a nejen my, i Maďaři ho mají, zatímco Němci mají Königa a Rusové cara. Jak jsme ke králi přišli? Na naše slovanské prapředky udělal ohromný dojem Carolus Magnus, francký panovník, kterému se r. 800 dostalo dokonce titulu císař, vládce obnovené říše římské, jakési pradávné Evropské unie. Tento úspěšný vojevůdce vyhnal z Maďarska Avary. S jeho vojenským uměním se setkali i obyvatelé českých zemí. Roku 805 vtrhla do Čech jeho armáda, zabila knížete Lecha, vyplenila okolí jeho sídla a o rok později se české kmeny moci Karlovy říše poddaly a začali jí odvádět předepsanou daň. Jméno Karel takříkajíc zdruhovělo a stal se z něj král - panovník, jehož moc láme moc naší a my se té jeho větší moci podrobujeme.

Od té doby, co vím, jak jsme my Češi ke slovu "král" přišli, snažím se co nejméně mluvit o Ježíši Kristu jako o králi a úplně ztotožněn nejsem ani s Božím královstvím či královstvím nebeským. Království mi příliš souzní s územím, které si Karel Veliký či jiný král ohněm a mečem podmanil. Boží království, o němž tak často mluví Ježíš, se neprosazuje silou a mocí, není to také žádný územně správní celek, nýbrž je to způsob Boží vlády, Boží režim, který Bůh nabízí a Ježíš předkládá. "V jeho panství není tyranství", tak vystihl vládu zaslíbeného Mesiáše český bratr Jiří Strejc.

Křesťané vždycky ztotožňovali Ježíše Nazaretského ze zaslíbeným Mesiášem, kterého čekali a dones očekávají Židé. Tento panovník, kterého očekává i staroizraelský autor Žalmu 72, nepřijde v čele imperiální armády, ale sestoupí "jako déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi". Advent je doba očekávání Mesiáše, panovníka, jenž nastolí vládu pokoje, spravedlnosti, bude mít soucit s nuzným ubožákem , i příroda se za jeho vlády rozveselí, obilí se bude vlnit i po vrcholcích hor, jeho klasy budou jak libanonské cedry.

My křesťané věříme, že tento způsob vlády a její účinky předvedl svým učením a životem Ježíš z Nazaretu. Nikoho nikdy k ničemu nepřinutil, kromě zlých duchů a rozbouřených živlů, násilí užil ve velmi omezené míře, spíše symbolické podobě, jen jednou, když vyháněl veksláky a trhovce z chrámu. A přece v jeho učení, v jeho ochotě dávat svůj život, aby druzí mohli žít, nacházíme ohromnou moc, větší, než byla moc Karla Velikého. "Všichni králové se mu budou klanět,všechny národy mu budou sloužit" - zatím to ještě nedělají, jak by měly, ale nevadí: může se před ním už dnes klanět a sloužit mu každý, kdo rozeznává, že moc tohoto knížete pokoje působí i v jeho duši jako vláha svlažující zemi.