Vratislav Šrámek: Dokonalé je, když hudba a divadlo nemohou být bez sebe navzájem

Vratislav Šrámek je autorem scénické hudby k dlouhé řadě inscenací činoherních i loutkových divadel po celé Evropě; zároveň je to pedagog, který studenty KALD DAMU učí, jak sobě i divákům rozšiřovat vnímání věcí. Problematikou funkce hudby, potažmo zvuku v rámci divadla se zabývá celoživotně, výstupem jeho zkoumání je habilitační práce Dramaturgie zvukové složky v loutkovém divadle.

„My lidi máme zvláštně rozdvojené vnímání divadla a hudby; umíme vnímat balet, operu, muzikál (prostě hudební divadlo) neodděleně, že k sobě obě složky patří, ale podivně se zamykáme před muzikou v nehudebním divadle – proč si potřebujeme všechno kategorizovat, používat konvenční linie, na kterých se pohybujeme?“

Podle Vratislava Šrámka stojí za naším omezením vnímáním umění také naše potřeba (a zvyk) vnímat věci kolem nás především zrakem:

„Spoustu věcí vnímáme filmovým viděním; člověk potřebuje pořád všechno vidět, vizualizovat, ale proč? Stačí věci slyšet, propojování světů znamená umět je cítit - hlavou, duší, srdcem.“

Spojovat dohromady světy divadla a hudby se Vratislavu Šrámkovi daří už dlouhá léta; píše hudbu pro malá loutková divadla stejně jako pro velké kamenné scény (od kladenského Lampionu, plzeňské Alfy či hradeckého Draku až k Dejvickému divadlu nebo činohře Národního divadla). Faktické rozdíly mezi těmito scénami nejsou pro jeho práci zásadní:

„Všechno je to divadlo, jen se v jeho různých typech zachází s různými věcmi. A muzika má fantastickou vlastnost – vždycky nám nese nějakou emoci, ať je to hudba nebo zvuk.“

Co je pro divadlo podle Vráti Šrámka skutečně důležité: nikdy by nemělo zapomenout na hravost, lehkost, radost. Protože potom může docházet jak ke komunikaci jednotlivých divadelních složek, tak k výměně emocí mezi jevištěm a hledištěm.

„Protože hudba a divadlo jsou dva fenomény, které spolu bez megalomanských prostředků dokážou vést nádherné dialogy. Jsou to dva světy, jejichž prolínání a zase opouštění se skládá dohromady nádherný příběh.“