Vratislav Brabenec: Jak, bože, mám milovat blba?

V rámci vltavského Léta v undergroundu uvádíme malou přehlídku českých undergroundových básníků z rozhlasového archivu, doplněnou o jednu premiéru. Poezie se stala českému undergroundu jedním z významných výrazových prostředků. Těžko si tedy bez ní udělat o jeho první či druhé generaci ucelenou představu. Také proto jsme se rozhodli v nedělním Světu poezie představit i často neučesanou a expresivní poetiku autorů.

Čtěte také

Kozelka, Krchovský, Topol, Placák a Pelc. Poslechněte si povídky pěti osobností českého undergroundu 80. let

Vratislava Brabence můžeme považovat za jednu z nejvýraznějších postav českého undergroundu. Ačkoli je obecně znám především jako saxofonista, klarinetista, zpěvák a autor písňových textů skupiny The Plastic People of the Universe, je také autorem dvou desítek knih poezie, úvah, sloupků vzpomínek, či prozaických fragmentů. Už od 60. let 20. století experimentoval se zvukovou poezií a lettrismem. První texty publikoval roku 1968 v evangelickém týdeníku Kostnické jiskry. V 70. a 80. letech publikuje v samizdatu a exilových nakladatelstvích.

Pro jeho básně psané volným veršem, či básně v próze je typické množství literárních citací, neologismů a nerespektování grafických i gramatických pravidel jazyka. Pro jeho poezii jsou charakteristické volné asociace a střídání nesouvisejících obrazů. Nejde však o automatické texty. Vše je podřízeno předem stanovenému a většinou ironicky pojatému tématu. Jádrem našeho výběru jsou především texty z 21. století, které akcentují smířlivější, melancholickou stránku jeho tvorby i svérázné milostné básně.