Volný pád po česku. Nová próza Hany Lundiakové nabízí syrovou výpověď pokročilého alkoholika

9. prosinec 2021

Mozaika

Coby spisovatelka má za sebou Hana Lundiaková nadmíru plodný rok. V únoru jí ve Větrných mlýnech vyšla po sedmi letech nová kniha, próza Co je ti do toho, která se záhy dočkala i audioknižního zpracování. A v listopadu přistála na pultech knihkupectví další její próza, vydaná v Odeonu a nazvaná Hyena, k níž záhy rovněž přibyla stejnojmenná audiokniha.

Přebal knihy Hyena Hany Lundiakové|foto:Nakladatelství Odeon

Když jsem první ze zmíněných knih recenzoval pro vltavskou Mozaiku, oceňoval jsem autorčinu odvahu, s níž vyprávěla svůj příběh o lidském hledání svobody, jedinečnosti a blízkosti, ale také o falešných nadějích a zklamaných očekáváních. Nezalekla se lehce kontroverzního námětu a dokázala jej ozvláštnit živelným stylem vyprávění a expresivním jazykem. O to více jsem byl zvědav na její Hyenu, kterou sama autorka označila za „knihu po všech stránkách dost děsivou“ a původně o ní hovořila jako o přibližně dvousetstránkovém monologu delirujícího alkoholika, který nevybíravým způsobem bilancuje svůj nenaplněný život.

Hrdina dvou tváří

Výsledný svazek sice nakonec čítá necelých sto čtyřicet stran, ale jeho obsah poměrně odpovídá zmíněné charakteristice. Hlavním hrdinou a vypravěčem celého příběhu je pětapadesátiletý Adam, na první pohled sice úspěšný muž – za Prahou žijící vysokoškolský profesor a uznávaná kapacita na poli kybernetiky –, ale ve skutečnosti člověk hluboce nešťastný, ve vztahu k druhým často nenávistný a marně hledající trvalejší útěchu v alkoholu. Bohužel musím dodat, že se zároveň jedná o literární postavu sice jaksepatří barvitou, ale přesto vyvolávající jisté rozpaky.

Čtěte také

Divoká cesta do hlubin ženy. Hana Lundiaková napsala další prózu s puncem literárního punku

Nové próze Hany Lundiakové nelze upřít sugestivnost ani syrovost, s nimiž autorka zachycuje střemhlavý pád člověka alkoholovým oparem do krutého vystřízlivění. Při jeho líčení nešetří peprným výrazivem ani naturalisticky zachycenými sexuálními či násilnými výjevy a daří se jí různými prostředky navodit potemnělou atmosféru odpovídající hrdinovu zhoršujícímu se stavu. Přesto mi tu ve srovnání s předchozím autorčiným dílem cosi chybělo, nebo naopak přebývalo – zejména místy samoúčelné vulgarismy, za uši tahající repliky či nepatřičně působící výrazy a motivy. Tenhle text by zkrátka potřeboval pečlivější a důkladnější redakci – a my můžeme jen hádat, proč se s jeho vydáním tolik spěchalo, tím spíše v případě autorky, která už letos na svém kontě jeden neoddiskutovatelný majstrštyk měla.

autor: Petr Nagy