Vlasy rozevláté mezi vzpomínkou a dneškem

5. listopad 2004

Zhruba od počátku 90. let zůstává velmi výraznou a obecenstvem vyhledávanou repertoárovou linií Městského divadla Brno soustavně pěstovaný hudební, respektive muzikálový (a posléze i operetní) žánr, přinášející zasloužený ohlas i profit na stále četnějších západoevropských turné. Nabídka "divadla, které mluví, tančí a zpívá" pochopitelně ještě vzroste s letošním vytvořením samostatného zpěvoherního souboru a hlavně s nedávným otevřením reprezentativní Hudební scény přímo v areálu MdB.

Již před delším časem padla tu zahajovací volba na složitě se rodící i prosazující dílo americké trojice - libretistů Geroma Ragniho a Jamese Rada a skladatele Galta Mac Dermota - Hair (Vlasy), které se od broadwayské premiéry (1968) rozšířilo do celého světa a zahájilo tak rockovou obrodu muzikálové sféry. Po pražské Pyramidě (1996) dočkal se tedy výtečný překlad Jiřího Joska teprve druhého českého uvedení, a to včetně pohotově připraveného CD. Inscenátoři uvážlivě nereflektovali původní, spíše koncertně revuální verzi a rozhodli se na jeviště přenést scénář oscarového filmu (1979) brněnskému projektu nakloněného Miloše Formana. Pro jeho zaneprázdněnost ujal se nakonec Vlasů převážně hostující tým: režisér i upravovatel Dodo Gombár (kromě čtyř autorských titulů v Divadle B. Polívky vyzkoušel si Hair loni v Bratislavě), záhřebský choreograf Igor Barberič, scénografové Marek Hollý a Kamila Polívková a triumvirát zkušených dirigentů-instrumentátorů (při slavnostním zahájení Karel Cón). Na scéně se pokaždé vystřídá přes sedmdesát interpretů, většina rolí má dvě až tři alternace.

Vcelku schůdně vyřešili mladí, a tedy z autopsie nevycházející tvůrci propojení historicky uzavřené etapy hnutí "dětí květů" s méně idylickým, markantnějšími deziluzemi a krizemi poznamenaným globalizovaným dneškem. Stále totiž zůstává živý odpor mladých k válečnému zabíjení a omezování individuální svobody, téma sexu i upřímné lásky, nexenofobní rasové tolerance i generačního protestu vůči společenským konvencím a konzumnímu světu vůbec. Spíše nežli u zbytečně "plakátových" detailů (balónek s Bushovým portrétem, digitálně zpětně odečítaný čas) daří se to v celkovém antimilitaristickém étosu předlohy, paradoxech naznačených osudů typově odpovídajících protagonistů (čestný venkovan Claude Petra Gazdíka, charismatický Berger Jána Jackuliaka, namísto černocha "poindiánštěný" Hud Martina Havelky, Uličníkův Woof, křehká Jeanie výborné Radky Coufalové, sugestivní Ronny Heleny Dvořákové aj.) nebo v motivu výčitek svědomí z egoisticky nezodpovědného životního stylu hippies.

Zdeněk Junák, Jitka Čvančarová a Helena Plecháčková v muzikálu Hair

Ačkoli tříhodinné nastudování vědomě odmítá showmansky pozlátkovou megalomanii, pochopitelně neztrácí ze zřetele ani aspekt "retro" podívané, v níž ústrojná jednota živé kapely, plastického činoherního projevu a maximálního nasazení neplaybackovaných sólistů s mikroporty uprostřed vydrezírované company ústí ve stylově vyvážený kolektivní artefakt všestranně profesionálních parametrů. První zatěžkávací zkoušku tak má za sebou supermoderně vybavené jeviště neběžných možností kinetických, akustických i projekčně optických. Inscenace s výstupy popisnými, ostře karikujícími (Sheilina party, odvodní komise) nebo metaforizujícími (drogové vize, alegorický výběr padnuvších vojáků), a především s řadou melodicky i pohybově nakažlivých, ojediněle do angličtiny přecházejících známých čísel si diváckou přízeň bezpochyby zaslouží.

autor: Vít Závodský
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.