Vlastimil Třešňák, alter egoista. Cár portrétu k pětasedmdesátinám v Sedmém nebi s Pavlem Klusákem
Kdo zná píseň Vlastimila Třešňáka Rodné číslo, respektive kdo si pamatuje její podtitul, ví, že muž zvaný Vlasta se narodil v dubnu, šestadvacátého, a to v roce 1950. Tenhle pořad písní a komentářů tedy vznikl k jeho pětasedmdesátinám.
Hodina písní, které vybral a komentuje Pavel Klusák, je tu samozřejmě pro všechny – ale o něco víc pro ty, kdo mají v paměti vpáleno, že Třešňák natočil hlavně dvě skvělá alba, pokládaná za jeden z vrcholů písničkářství a nezávislé muziky u nás: Zeměměřič (1979) a Koh-i-noor (1983), obě spjatá s exilovým vydavatelstvím Šafrán 78. Jde o to, že z těchhle desek nezazní tentokrát ani tón. Vlastimil se ve svojí tvorbě nikdy nezastavil a jeho – jak by řekl Ferdinand Peroutka – „pozdější život panny“ rozhodně stojí za to probrat.
V téhle seanci to tedy vezmeme z opačného konce: vracíme se do roku 2010, abychom proklepli posledních šest alb Vlastimila Třešňáka a jeho spřísahanců. Znějí razantní, překvapivé, humorné, kritické, nostalgické i tajemné songy z alb Němý suflér (2010), Alter ego (2013), Konvolut (2017), Kiks (2022) a Happy Hour (2024); nemůže chybět ani Třešňákovo autorské angažmá pro ženské Alo Trio a repertoár shrnutý albem Eponym (2015). Všechna alba vydal Galén; spoluúčinkují Jan Štolba, Jaromír Panáček, Jan Volný, Martin Rychta, Martina Menšíková, Natálie Řehořová, Pavla Stránská, Vladimír Strnad, Josef Štěpánek, Jan Steinsdörfer, Martin Lehký, Miloš Dvořáček a další.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.